Erik a Theo-

Erik byl spíše pozorovatel všeho dění kolem než aby se do něj naučil nějak zapojit. Pozorovatel zvěře se taky se zvěří nebaví..no tohle nebylo hezké přirovnání, ale to je jedno.
"Tak tedy ahoj později" rozloučil se a odběhl si dát ten meč do srubu a hezky ho schoval, není tu tak dlouho , aby si byl jist že ho může nechat jen tak na stole nikdy nevíš.
Snídaně proběhla tak že Erik prohodil pár slov s Pandorou a tak jako vždy byl Erik zase sám, nějakou dobu ve srubu kde dělal ty svoje každodenní rozcvičky..nakonec vyšel před srub .

Nezastihl se s Erikem řádně rozloučit, ale věděl, že se za ten den ještě určitě potkají. Za tu půl hodinu, co strávil ve zbrojírně, stihl už roztřídit pár poliček zbraní, dokonce se stihl i pořezat o čepel jednoho gladiuse. Sám by přísahal, že většina těch zbraní tu nebyla, jeho teorii ještě podpořilo to, že některé kusy vypadaly čerstvě vyrobeny, k tomu měly naostřené čepele. To musel ještě prodiskutovat s dalšími vedoucími. K snídani přišel pozdě, všichni kromě pár táborníků a Variuse odešli, alespoň s někým si mohl povídat, ačkoliv toho od něj hodně neslyšel. Nikdy toho muž nedokázal pořádně pochopit, to je tu s ním zavřený už pěkných pár let. O Erikovi s nezmiňoval, avšak o zbraních ano. Nemluvil, což mohlo znamenat jediné- ani on nevěděl, co se tu děje.
Poté musel Theo vyrazit k hlídce, tedy strávit celé odpoledne procházením se kolem Tábora. Začal u srubů, kde se pomalu procházel podle směru hodinových ručiček. Neměl, o čem myslet. Možná až na pár věcí, které zase však v mysli upustil. Nechtěl se tahat do zbytečně dlouhých existenčních krizí, a tak se raději zaměřil na věci kolem sebe. Sám si to navrhl a ejhle- Erik vyšel ze srubu. Musel si vzdychnout, poté jen nasadil svůj obvyklý úsměv a pokračoval.

Den probíhal dost nudně/normálně. Jinak to nešlo popsat. Tu a tam pár slov prohodil s Pandorou., nebo dokonce i s nějakým jiným táborníkem. Ale jinak jste viděli že když Erik nemusel dělat nic jiného. Dokázal prakticky hodiny sedět na místě a pozrovat, no uznejte minimálně trpělivost to chce.
Noc proběhla v pořádku, ale ráno bylo pro Erika vskutku nemilé..
Na to že je Erik normálně bledý , dneska byl bledý ještě více, a co bylo nejdůležitější i když se ozýval budíček a to měl Erik ve zvyku být venku z postele, dneska se Erik jenom převalil, něco zakňučel a očividně z postele nešel.

Nakonec ho tedy nezahlédl. Den mu utekl jako vždy-rychle. Nijak se nebavil, vlastně to ani neočekával. Zbytek hlídky strávil v klidu, jednoduše chvíli obcházel prázdné sruby, poté se zase přesunul k políčkům, kde hlídala Trivia, s tou se alespoň pustil do konverzace, ne však nějak dlouhou, měl totiž službu na ošetřovně. Ve skutečnosti mu bylo i líto těch dětí, které s Variusem strávily těch pár minut, nechtěl si ale sám připadat nějak zle. Tři hodiny tam přežil, ačkoliv už pomalu ztrácel rozum. Musel se tedy ke konci rozhodnou, že bude okolo ošetřovny, pro dobro Thea. Poté už následovala jen večeře, kde dorazil o něco dřív, také dříve vyrazil, v jeho pokoji totiž čekala další kniha plná vědomostí a fakt, které by mu dokázaly zlepšit náladu. Zbytek noci již dokázal vydržet v klidu a- po delší době- spokojeně usnout.
Ráno dalšího dne probíhalo jak obvykle, tedy udělal si kávu, posadil se na terasu a chvíli pozoroval stále stejnou krajinu. Rána vždy dokázal přetrvat v klidu, tudíž si toho musel užít co nejvíce, dokud mu žilami zase nezačne pumpovat energie. U snídaně měl menší debatu o tom, kde je Erik. Na snídani očividně nebyl, a to byl Theo zjevně první z přicházejících. Nakonec to padlo na něj, aby se po Erikovi podíval. Snídani jednoduše odbyl a spěchal do chaty Plúta. Již z toho srubu měl nejistý pocit, jako by tam stále číhala smrt. Před dveřmi počkal, pořádně se nadechl a až poté jemně zaklepal. „Eriku?“ zeptal se skrze dveře, v naději, že ho chlapec uslyší. Bylo jasné, že by se tam Theo nevřítil bez toho, aby na sebe upozornil.

Nejisté převalování ze strany na stranu nebylo jediné co se převalovalo. Ačkoliv Erik nic nejedl a jaksi omylem ..dejme tomu, prošvihl snídani a přesto měl pocit že vyzvrátí svůj žaludek, jen doufal že to nejde..protože to by asi bylo hodně špatně., no ne asi určitě.
Chvíli se tam převaloval, v podivné fázi spánku než slyšel hlas, trochu se uchechtnul.. "To .. se mě ostatní ...bojí..že vyslali tebe nebo ses nabídl?" uchechtl se, ale jeho hlas zněl opadle a tak podivně, "Ale..hmmm?..můžeš jít dál..ale dobrý nápad to asi není" zabručí

To, že se Erik právě rozmluvil, byla novinka a ne lecjaká. Byl by zvyklý na to jeho menší fráze, dokonce už i očekával, že řekne jen “Pojď dál.“ No, Erik musel buď projít velkou změnou, nebo nebyl ve své kůží. Theo odhadoval to druhé, ač by si i trochu přál první možnost. Tak tedy vstoupil dovnitř. Tento srub již znal, stejně jako všechny ostatní, a tak ho zde nic nového nepřekvapovalo.
„Děje se něco?“ zeptal se tiše, zatímco pozoroval Erika, který si zjevně pevně ulehl na postel. Nevěděl, zda má Erik nějakou depresi, či trpí nemocí, to říct nemohl. Raději by ale viděl nemocného Erika, deprese nikdy neměl v lásce. Podle jeho tónu již poznal, že mu není dobře. Dveře za sebou zavřel, o ty se poté opřel.

Ano, Erik se rozmluvil, nějaké změna, to by muselo Erika něco parádně bacit do hlavy, a to opravdu jen tak nehrozí.
Koutkem oka sledoval jak do srubu vchází Theo, Erik si v tu chvíli otočil aby na Thea lépe viděl. Prozatím formuloval jak by mu to měl říct, "Není mi dobře..ale hned se vykopu z postele ..až to půjde" zabručí, Erik totiž nesnášel když se o něj někdo staral, taky se po chvilce pokusil zvednout.

„Lež,“ přikázal mu rychle, ihned co viděl, že se snaží Erik zvednout. „Chvilku tu zůstanu, pak se dozvíme, jestli je to vážné,“ řekl mu, ačkoliv to bylo myšleno pro sebe. Mohlo se třeba na večeři nějakou přecpat, nebo je to jen něco planého. Kdyby to už bylo vážnější, musel by ho přenést na ošetřovnu, to by se nelíbilo ani jednomu. Theo to místo začal pomalu nenávidět. „Nabídl jsem se,“ odpověděl mu na předešlou otázku, ačkoliv lehce lhal. Nechtěl, aby si myslel, že se ho ostatní bojí, ač to byla z části pravda. Sám se vážně přihlásil, ale to až když se vedoucí začali hádat.
Židli si od stolu přisunul ke stěně, tak, aby na Erika dokázal vidět, na ni si sedl. Neplánoval tu být dlouho, dával tomu necelou hodinu, pak by to mohl prohlásit jen za nevolnost.

"Ale!" chtěl namítnout, ale jaks postrádalo logiku co by měl namítnout, ale radši tedy zůstal ležet, opravdu nemá náladu se hádat ne nyní.
"To není třeba..." zamumlal tiše, Erikovi koukala jenom hlava , ale své oči nyní plně upíral na Thea. "Ty mi neříkáš celou pravdu že jo...? No promluvíme si o tom jindy" zabručí, ale nemá náladu to řešit.
Po chvilce se mu dost slušně zvedl žaludek, ale vzhledem k tomu že nebyl na snídani nemá co vyzvracet-

„Jasně, jen teď spi nebo něco,“ odbyl ho. Nechtěl si připadat nějak zle, ale bylo to celkem těžký vstřebávat tohohle Erika, který si tu dokázal formulovat celé věty bez toho, aby mu Theo něco řekl prvně. Takový Erik se mu o hodně více zamlouval než ten starý, avšak ne v tomto případě, kdy mu ho celkem iritoval. Prsty si jako obvykle začaly hrát s jeho tkaničkami, občas si na židli vyťukaly melodii, musel je nechat, jelikož by to mohlo skončit hůř. Náhle se ale musel zpátky zaměřit na Erika, který vypadal… hrozně. Ano, za minutu už mu připomínal zcela nemocného a nelíbilo se mu to. Vážně? Ptal se sám sebe. Vážně právě v tuto dobu? Proklínal osud.
„Tak,“ postavil se ze židle, zatímco pomalu pokročil k Erikovi „vypadá to, že nám půjdeš na ošetřovnu,“ oznámil mu s čistým výrazem. Nebyl z toho rád, ale sám v srubu tu zůstat nemohl.

"Jsi zlej" odfrkl si když slyšel jak ho Theo odbyl ten ton. Je to zvláštní to jistě ano, nervózně koukal na Thea a pak zase někam na zeď.
Cítil že mu bylo zle, ale byl by dokázal hrát že mu nic není. Potřeboval na to jen čas, a ten už nebyl když tu byl Theo
Jakmile viděl jak se k němu The přikročil a s tím že Erik půjde na ošetřovnu Erik zavrtí okamžitě hlavou že ne. "Ne.." odpověděl tiše a přimáčkl se ještě víc ke stěně aby byl od Thea co nejdál. "Nesnáším když se o mě někdo stará" zabručí tiše

Zpátky už nic neřekl, jednoduše se cítil, jako by mluvil s opilým, to nebylo dobré, k tomu ještě odporoval.
„Nikdo se o tebe starat nebude, prostě ti strčíme nějaký prášek a máš celý den na to, aby ses o sebe sám staral v lůžku,“ řekl mu, u jeho postele zatím jenom stál. Nehodlal ho z ní vytáhnout, určitě mohl ještě chodit. Bylo na tom něco výhodného, když se vám tak uzavřený člověk najednou otevře, avšak má to i své nevýhody. Třeba když ho pomalu začal štvát. Odhadoval, že by zdravý Erik řekl jednoduché ne a pak by z něho musel Theo půl hodiny tahat důvod, proč. Možná se mu i tak zamlouval lépe. Doufal jenom, že se podvolí a poslechne, nehodlal se zbytečně hádat.

Erik by nejradši usnul a nic víc by to neřešil. Ale tady ho prostě museli hlídat . No to je užasne. Prostě by se z toho vyspal, ale tady mu chtějí narvat nějaký prášky..
"Stejně ti řeknou aby jsi na mě dohlížel.. to se klidně vsadím" musel se trochu ušklíbnout a dal pryč ze sebe deku a posadil se. "Tak dobře, nemám náladu se hádat" povzdechl si a pomalu se zvedl. Ale cítil se že se každou chvíli rozplácne na zemi měl pocit že ho něco tlačí na zem. "Jdeme?" zeptal se

„Jaký je rozdíl v tom, když budeš ležet sám v lůžku a když budeš stále ležet v lůžku se známým pár metrů od tebe?“ zeptal se, jako by mluvil s dítětem, které ho už vážně začalo pomalu štvát. Na slovu stále samozřejmě zdůraznil. Dále to tedy neřešil a ze srubu vyšel do teplého letního počasí. Konečně se zase pořádně nadechl, v tom srubu se cítil nějak nesvůj. Necítil se tam jednoduše nejlépe. Pomalu kráčel k ošetřovně s Erikem v patách.

Erik se na něj podíval, otevřel pusu že bude něco oponovat, pak ji však zas zavřel a lechce nad tím mávl rukou. Nemá náladu se už bavit. Ne o tomhle
Erik se pomalu šoural za Theem až nakonec k ošetřovne došli

Menší cesta proběhla zcela v klidu, Erik nepromluvil, což dávalo Theovi čas na přemýšlení. Musel se nějak připravit, že nějakou tu hodinu s tímhle Erikem bude muset strávit, mohl se aspoň zeptat na pár věcí, které by Erik normálně odepřel. Pomalu se konečně blížili k ošetřovně. Mohl mu přeci dát kousek ambrozie a nektaru, avšak zásoby jsou omezené, všechno tu je omezené. Nemůžou plýtvat drahocenným zbožím na pouhé nemoci. To by už zásoby došly dávno. Do ošetřovny vstoupil jako první. „Zaber si nějaké lůžko,“ nařídil mu, zatímco šel prohledat poličky. Nu, musel si vystačit s menším balíčkem tablet proti bolesti. Nic jiného tu nenašel. Z krabičky vytáhl dva, poté je předložil Erikovi. Sám se uvelebil na židli poblíž něj.

Ačkoliv si Erik dost často něco mručel pro sebe, ano když je někdo pouze nemocný chová se jinak než normálně to tak prostě je.
Nadechl se a beze slova si lehnul na jedno lůžko přeci jen by stále radši oponoval že by mu ve srubu bylo lépe.
Koukl na ty prášky povzdechl si a spolkl to, pak na chvíli koukl na Thea a a pak si lehnul . Ticho protnulo až Erikovo kručení břicha.

Theo byl rád, když Erik neodporoval proti těm práškům, aspoň je poslušně spolknul, poté už jen v tichosti ležel. Theo si zase hrál se vším poblíž. Netrvalo to dlouho a ozval se Erik, tedy ve formě kručení, Theo si jen trochu uchechtl, také se napomenul, zapomněl na to, že Erik ještě vůbec nejedl. „Zůstaň tady, pro něco ti dojdu,“ oznámil mu, poté se už jen zvednul a jako blesk z ošetřovny vyletěl. Byl rád, že je z té budovy zase pryč. Do jídelny šel rychlou chůzí, ba i neběžel. Vevnitř zastihl jen Triviu a pár táborníků. S Trivou se domluvil. Skončilo to tak, že do odpoledne bude mít Erika na starost, poté si ho převezme Varius. Ze stolu sebral dvě jablka, k tomu ještě nějaký chleba. Nevěděl, s čím to bylo, ale ihned doufal v to, aby Erik neměl na něco alergii. Skončilo by to zjevně hodně špatně.
Poté se jen vrátil, všechno položil na stůl před Erika.

Neměl sílu odporovat, zvlášť když to musel spolknout na sucho. To už i v sirotčinci mu to dávali zapít. Koukl na Thea jak vypálil z ošetřovny.. Boha jak rád by byl ve srubu hned by bylo lépe.
"No tak fajn" povzdechl si, přeci jen kam by šel? Sotva došel sem a Theo se snad bojí že b utekl Erik zpátky do srubu? He, by ho Theo zastihl ještě na cestě.
Nakonec se Theo vrátil Erik po chvilce šáhl pro chleba a začal pomalu jíst. Tu a tam koukl na Thea..To tu bude celou dobu ticho?

Ještě se tedy nesedl, musel si kleknout, aby mohl být na úrovni dolní skříňky, kde měli uschované láhve s vodou. Vytáhl dvě, jednu sobě a jednu Erikovi, tu postavil na stůl poblíž. Potom se jen zase usadil a pozoroval Erika, vážně nic jiného na práci neměl. Neměl ani žádné téma ke konverzaci, jednoduše tu zjevně zdrhl na pár hodin, aby ho tu jenom pozoroval. Skvěle.

"To tu bude ticho..? Je docela nepříjemné když tu na mě jenom koukáš" řekl potichu jakoby ho náhle nechtěl urazit. Ta povaha se mu zase nějak změnila..no tenhle den bude velice zajímavý
Potom co snědl chleba.."Dík za tu vodu" zamumlal ještě.
Chvíli ležel, a náhle se ozvalo skoro jasné znamení že bude zvracet. Zvedl se , a chvíli to vypadalo že fakt půjde ten chleba ven

K jeho otázce si jen vzdychl, také ho to štvalo. Chtěl začít nějakou debatu, či jen pouhou konverzaci, avšak v hlavě měl pusto. Nenapadalo ho nic užitečného. Mohl se zeptat na cokoliv.
„Tak, s tou Pandorou jste kamarádi od dětství?“ zeptal se, ačkoliv si myslel, že to byla blbá otázka. Bylo jasné, že ano, vždyť to byl skoro jediný člověk, který ho dokázal otevřít a v pořádku si s ním promluvit. Theo si s Erikem zatím vycházel dobře, avšak z toho, jak je zatím dokázal pozorovat, šlo vidět, že si jsou vážně blízcí. Když poděkoval, jen přikývnul, zatímco se sám napil. Horko panovalo v celém táboře, a tak ani ošetřovna nebyla ušetřená dusna a vysoké teploty.
Vypít vodu však nestihl, Erik se z ničeho nic zvedl. Theo ihned věděl, o co se snaží, ze židle doslova vyskočil ke dveřím, kde stál menší kýbl. Nic lepšího teď po ruce neměl, a tak po něm chňapl a ihned ho strčil Erikovi do ruky. Nevypadal dobře.

Ono to je celkem děsivý když vás jenom někdo pozoruje a mlčí, ačkoliv Erik si povídat nemusel jen mu to prostě takhle přišlo divné.
"Prakticky, ano ale ne od úplného začátku.. nikdy jsem se nezajímal o ostatní v sirotčinci, ale když jsem viděl jak ji šikanují, prostě jsem ji musel pomoct. A očividně jsem byl i první kdo ji pomohl, jelikož já nestál o kamarádství..ale ona to za ty léta nějak vypracovala" pokrčil rameny Erik.
"Děkuju"
poděkoval za kýbl a nahnul se jen tak tak. Protože za chvíli byl chleba jaksi zase venku. Erik odložil kýbl a svalil se na lůžko. "Hádám že trénink s lukem dneska nebude" uchechtl se unaveně.
"A co ty? Jak dlouho jsi tady v táboře?" zeptá se

„Máš štěstí, že alespoň ona je ti tu blízká,“ řekl mu. Bylo pro něj vážně těžké, když zde vstoupil poprvé, vždyť tu nikoho neznal. Erik mohl být rád, že měl po boku Pandoru. Byla to hodná dívka, se kterou si dokázal rozumět, Erik měl štěstí.
Když začal chlapce zvracet, musel Theo zrak otočit jinam. Poslouchal, dokud konečně nebude hotov, aby pak zrak zase vrátil zpátky na- již ležícího- Erika. Kýbl ležel vedle lůžka, kde ho také rozhodl na chvíli nechat.
Erikova otázka ho přiměla být chvilku z ticha. Jak dlouho tu vůbec byl? Kolik let?
„Čtyři roky,“ odpověděl. Žádný úsměv tentokrát nepodal, necítil se na to. Právě si přeci uvědomil, že tu strávil čtyři roky svého života a to, že tu do konce života možná bude. Skvělě.

"To asi skutečně mám štěstí..Sice jsem o to nestál..ale asi to byl osud" pokrčí Erik rameny trošku volně stále na to nemá nějak energii.
Erik už pak jenom ležel a nějakou dobu mlčel. Neměl nějakou dobu energii mluvit jo to je velice divné chování, ale tak to byl Erik že ano.
"Čtyři roky?..To je mi líto.ale i já zde pravděpodobně ztvrdnu do konce svého života" povzdechl si , ale pozor pak ještě pokračoval. "Cítím se tu jak krysa v labyrintu, neschopen utéct!" povzdechl si, "Ale kdyby jsem sem s Merkurem nešel ..nejspíš by mě už něco zabilo..z bláta do louže fakt že jo" ten se rozkecal.