Erik a Theo-

Osud. Jedna z mála věcí, na které právě Theo nevěřil. Všechno, doslova všechno bral jako dílo bohů, jako jejich vina. Na osud se nechtěl vymlouvat.
„Tenhle tábor má své výhody, ale i nevýhody. Chrání nás, ale taky uvězňuje. Tam venku by většina z nás nepřežila,“ dodal k němu. Nechtěl tedy vyprávět o tom, jak za jeden den přežil jednu chiméru a tři empúsy, ačkoliv by to byl pro Erika vhodný příběh. Pomalu si i začal zvykat na to, že Erik bude odteďka mluvit o troch- tedy o hodně více, než předtím.
„Všichni máme štěstí. V Jupiteru jsem byl v patnácti jedním z nejstarších příchozích. Tady se nám objevují mnohem starší,“ řekl mu. Nechtěl mu zatím říkat své teorie o tom, že je bohové chrání, ne tedy, dokud by si nebyl jistý.

Osud bohové? Není to už jedno? Všechno to má stejný výsledek..nikdy nevíš co se po****e
"Ano většina z nás by to nepřežila..ale ta představa že tu jsem uzavřený do smrti" pleskne se rukou do čela.
"Jo já se tu objevil je mi 17..Hm..." zamyslel se "Je to divné...je to rozdíl" fajn tohle mohlo připomínat že je Erik na drogách..ale žádný neměl!
"Hum..nevadí když si sundám triko? Je ..mi vedrO" řekl po chvilce vážně vedro mu bylo ažaž -

„Tohle je jedno z nejlepších řešení,“ namítl, ačkoliv se mu také nezamlouvalo. Mohlo být jiné řešení, něco podobnému jako Jupiter, stačilo však pomyslet na ono proroctví a byl rád, že ještě vůbec žije.
„Tak můžeš být rád o něco více, že jsi přežil,“ řekl, načež si ještě vzdychl. Bude to ale pořádný den, pomyslel si. Už teď se mu Erik nezamlouval a to s ním měl strávit dalších několik hodin.
Když se Erik zeptal, musel se na něho vážně podívat. Až takové teplo zde necítil, ale to mohlo být jeho otcem. Neodpověděl mu, jen přikývnul hlavou.

"Jasný.. řešení to je" pokrčí rameny, vážně si nyní připadal jako na houbičkách a to ale NEBYL. jenom mu není dobře
"Samozřejmě že jsem rád že žiju..ale cítím se jak podvraták když jsem neřekl ani Pandoře..že jsme tady uvěznění" zamumlal a sáhnul po jablku a upřel na něj pohled..má jíst nemá jíst?
"Nebo radši si tričko nesundám" obrátil to zase když viděl ten Theův pohled.
"Připadám si jako na houbičkách.."
zamumlá po chvilce pro sebe.

„Jednou se to dozví. Většina je dost chytrá na to, aby věděla, že tam venku nepřežijí,“ řekl mu. Připadal si stejně, avšak pak si uvědomil, že je to pro každého nejlepší. Erik to vědět mohl, ten by tam zjevně umřel jako první, syn velké trojky.
V duchu si oddechl, byl rád, když se nemusel dívat na Erikovo tělo. „Měl bys se vyspat,“ řekl. Bylo by to možná dobré pro oba, nebo tedy jen pro Erika. Pak by se možná cítil lépe.

"Jde spíše o to..že jsem ji v takovémhle ohledu nikdy nic netajil" promnul si kořen nosu, ach tohle je něco,
On věděl že y venku nepřežil ano, ale na jednu stranu byl naštvaný že je tady uvězněný ..Šlo o princip TOHO VŠEHO, ale to je jedno.
Nakonec jablko odložil, sní si to později. "Myslíš?" zeptá se Možná by jsem se měl skutečně vyspat..nebudu se chovat takhle pomyslel si a ulehl.

„No, všechno je jednou poprvé,“ usmál se lehce Theo, ne z toho, co řekl. Teď viděl, jak musel být Erik dobrý kamarád, ačkoliv skoro žádné neměl.
„Bude to lepší,“ potvrdil mu, zatímco se na židli pohodlněji usadil. Teď tu možná bude sám, ale nějak to přečkat musel. Mohl i z ošetřovny vyjít, vždyť už všechno pro Erika udělal. V tu chvíli už potřeboval jenom klid.

Ohledně Erika a přátelství šlo pouze o to aby ti na druhé straně byli trpělivý tvorové , Erik byl skutečně dobrý kamarád. Pro Pandoru by se i rozkrájel. Však víte jak to je myšleno.
"Tak..dobrou" řekl Erik po chvilce tiše , když už tedy koukal na strop nějakou dobu přemýšlel , ale nakonec po tak deseti minutách v klidu usnul...Probudil se až večer

„Hezké sny,“ popřál mu, načež mu poslal milý úsměv. Netrvalo dlouho a Erik již usnul, tak si konečně přestal hrát se svými tkaničkami a z ošetřovny odešel. Erik nepotřeboval další pozornost, když spal. Zbytek dne strávil obvyklými činnostmi, nezapomněl také vzkázat Variusovi o tom, že za Erikem chodit nemusí. I kdyby se vzbudil, tak by Variuse po boku určitě nepotřeboval. Trvalo mu to pěkných dvacet minut ho přemlouvat, avšak nakonec ve svůj prospěch vyhrál, tedy v prospěch Erika.

Erik se doopravdy probudil až večer , nejdřív mu nedocházelo kde je, ale pak mu to došlo. Pak mu však i došlo jak se choval. Práskl se do čela, Vážně se takhle choval? No teda..ještě že ho neviděla Pandora.
Pomalu si vzal ta jablka vodu tam nechal a vydal se do srubu.
Ve srubu si položil jablka na stůl a pořádně se nadechl.. Jo už mu je fajn

Pomalu kráčel k ošetřovně. Byl už přeci večer, Erik se už mohl zbudit a nevěděl, jak mu právě je. Co kdyby se snažil odejít a zkolaboval by? Každá z těchto možností ho utápěla ve stresu, musel se na něho jít podívat. Když už se konečně do ošetřovny dostal, zjistil moc hezký fakt o tom, že tam Erik už vlastně není. Byl strachy bez sebe, ačkoliv mu jedna část mozku naříkávala, že Erik se určitě pokusil odejít, šel tedy do jeho srubu.
„Eriku?“ zeptal se skrze dveře, jakmile zaklepal. Byl připraven, že jestli do pár sekund neodpoví, tak se přes dveře dostane i bez povolení, což by ho v podstatě iritovalo o dosti více než Erika.

Tohle ho donutilo k tomu, aby popřemýšlel jak se to choval. No upřímně se tenhle den choval dost blbě. Opřel se o zeď a na chvíli se nad tím zamyslel..
Po chvilce uslyšel Thea.. Tak mě asi šel zkontrolovat a zjistil že na ošetřovně nejsem napadlo ho,nadechl se k odpovědi. "Ano?" jeho hlas zněl už prakticky normálně ten tichý docela necitelný ton.

S úlevou so vzdychl, když mu Erik odpověděl. Byl tam a zjevně ještě žil. Dveře trochu otevřel, přičemž mu vykukovala jen hlava. Za celý den byl vyčerpaný. „Jak ti je?“ zeptal se s menším úsměvem na tváři. Určitě ani nejedl, zatímco Theo už dávno. Možná mu bylo ještě zle- to by ho musel znovu dostat do ošetřovny, kde by si prospal jednu noc. Oproti srubu to nebyl velký rozdíl, avšak nebylo by pro Thea překvapením, kdyby si Erik raději vybral srub. Soukromí a klid, kde na rozdíl od ošetřovny nechodí každou chvíli nějaký táborník.

Nadechl se a chvíli přemýšlel, kručelo mu v břiše a na menší hlad je zvyklý klidně počká do snídaně. "Je mi lépe" odpověděl schválně neřekl že mu je dobře. Protože ještě se cítil trošku mdle ale na ošetřovnu nechce...tady má klid.
"Ale nemusíš mě kontrolovat" dodal a protáhl se