Erik a Theo-

Netrvalo to ani pět minut a už slyšel Erika lehce oddychovat, to se musel narovnat. On vážně usnul? Ptal se sám sebe. Nepotřeboval si odpovědět, stačilo se na něho jen podívat. Teď měl i čas si ho pořádně prohlédnout. Ty svaly mu vážně musely dát zabrat, už se pomalu daly přirovnat k těm od Thea, ač i lehce pochyboval, že je má o tolik větší. Pak tu byla jeho bledá pleť. Ještě chvíli a připomínal by mrtvolu, pomyslel si s úsměvem. Vypadal i vyrovnaně, což byla pro Thea novinka, spát ho ale nechat nemohl, a tak se se posadil po jeho boku a unaveně si vzdychl. Teď si bude hrát ještě na chůvu.
„Eriku,“ řekl něžně, poté s ním začal lehce třást.

Prostě bylo ticho, A Erik tám pádem pomalu propadl světu snů či nočních můr to je jedno.
Pro jednou byl Erik ve spánku klidný a vyrovnaný
Však z toho polospánku ho musel někdo vyrušit, Ještě předtím než vůbec otevřel oči jeho ruka vyletěla směrem kde by měla být tvář toho kdo ho budil. Na poslední chvíli se ruka zastavila a Erik otevřel oči, když viděl Thea, a svoji ruku že mu dál minimálně facku okamžitě ruku stáhl.."Ech...ahoj.." řekl nervozně

Nebylo to dlouho a už mu k tváři mířila ruka rychlostí světla. Rychlostí světla doslova ne, ale rychle to bylo. Už i pomalu zavíral oči a připravoval se na náraz, avšak nic neucítil. Erik svou ruku včas zastavil a stáhl dolů. Theo si musel radostně vydechnout, málem skončil s obtiskem ruky na tváři, dokonce se i trochu zašklebil a zasmál.
„Ahoj,“ pozdravil ho znovu, zatímco si vyhledal místo na sezení o metr dále. Nemohl je trefit, ale případ se trochu sklidit musel.
„Příště se nesnaž mířit do tváře,“ řekl mu. Raději by dostal ránu do břicha, než do tváře.

Vzhledem k tomu že se Theo zašklebila trochu zasmál tak to asi bylo odpuštěno.
Erik se pomalu posadil . "Omlouvám se, je to instinkt nemám v oblibě když mě někdo budí, ale jestli tě potěší, málo komu jsem dal takovouhle facku" promnul si kořen nosu a podíval se na Thea.
"Ale dobře když to půjde tak příště budu mířit na břicho" přikývl mu .

„To je v pořádku,“ uklidnil ho. Z trávy si vytrhl jedno stéblo, s kterým si začal pomalu hrát, pak si ho jednoduše zastrčil do pusy, hrál si na vidláka.
„Raději nemiř nikam,“ zazubil se. Pomalu mu začínalo být horko, to avšak ignoroval, na teplo by měl být zvyklý. Nebýti polobohem, klidně by v té trávě zůstal déle, avšak po chvíli se musel zvednout, trochu se protáhnout. Hyperaktivita, pomyslel si se vzdychnutím.
„Pokračujeme?“ zeptal se ho.

Nakonec Theo řekl že je to v pořádku. Tak Erik tedy přikývl.
"Rád bych nemířil nikam, ale je to instinkt když mě někdo budí z klidného spánku" pokrčil Erik rameny,
Nakonec se tedy zvednul, ale už se musel protáhnout, stále měl ohledně ruky divný pocit velice divný pocit.
Musel se však pořádně protáhnout, až měl pocit že něco i křupalo. "Jasně pokračujeme" přikývl mu a opět vzal do ruky meč.

Klidný spánek. Theo by taky rád dosáhl klidného spánku za tak krátkou dobu, vždy mu to trvalo alespoň pár desítek minut, než pořádně usne, stále však neklidně. Zase se dal do svého bojového postavení, tudíž se jen normálně postavil.
„Zkusíme si normálně zabojovat,“ oznámil mu, „podvody a seky dovoleny,“ zazubil se na Erika. Doufal tedy, že dokáže využit alespoň pár těch věcí, které ho naučil, pak by se cítil mnohem hůř než on. Svůj gladius odhodil dále do trávy, na viditelné místo samozřejmě, tentokrát bojoval se svým gladiusem, ten ještě však nepotřeboval přivolat.

Erik dosáhl snadno klidného  spánku. Jen  málo kdy měl noční můry.
Nadechl se a nejdříve koukl na Thea trošku pevněji sevřel meč, né však tak křečovitě jako předtím.
Nakonec se musel trošku zamračit když slyšel seky a podvody povoleny.
"Začneš?" zeptal se tedy, stále však mírně nejistě, protože stále tohle všechno pro něj bylo nové.

Byl rád, když Erik dokázal v pořádku udržet meč. Nepřipravoval se na něho nějak tlačit, věděl, že před chvíli měl nejmenší spánek v životě a k tomu teprve podruhé drží meč.
Když se Erik zeptal, musel se trochu zazubit, ukázal mu tedy své volné ruce, „nemám jak,“ zasmál se. Před Erikem mohl vypadat jako sebevražedník, ale v hlavě to už měl celé promyšlené.
„Tak pojď,“ řekl mu s odvážným výrazem.

Mírně unaveně zamrkal očima, přeci jen krátký spánek nepříjemné probuzení to není hezké.
Když se Theo zazubil, Erik mírně znejistil vážně po něm chce aby na něj útočil když nemá zbraň. Erik rezolutně zavrtí hlavou. "Ne nemůžu.,"
"útočit na někoho kdo nemá zbraň? To opravdu ne to po mě nechtěj" řekl zcela vážně

Zase se musel zašklebit, „Zbraň mám,“ namítl. Nikdy nevěděl, jak to funguje, jen si to dokázal přát a už ho měl v ruce. Lup, řekl si v hlavě, když se mu najednou v pravé ruce začal formovat obláček žluté mlhy. Pak ve svých rukách ucítil rukojeť, jako by mu to nějaká osoba podávala. Bez váhání se toho chopil. Mlha po chvíli splynula a v ruce již držel Éós, čistě zlatý gladius s červenou rukojetí. Musel si ho ještě trochu prohlédnout, jestli to je vážně on.
„Už zaútočíš?“ zeptal se nedočkavě s velkým úsměvem, zatímco se dal do bojové pózy. Za dlouhou dobu ho konečně mohl vytasit a byl neskutečně rád.

Doslova a do písmene sledoval podezřívavým pohledem Thea když mu řekl že zbraň má. Ten nedůvěřivý pohled byl jako kdyby viděl Thea poprvé a v životě při čemž by mu Theo právě říkal že vynalezl stroj času, takže nějak tak se dal popsat Erikův nedůvěřivý pohled.
"Tohle..je na mě moc..nepřirozené" řekl hlasem jakoby chtěl od toho všeho nejradši utéct. Ale jeho ton se po chvilce změnil na ten normální chladný necitelný tom. Ale přesto když se Theo podíval pozorně do Erikových očí mohl tam vidět skutečnou Erikovu náladu. Dalo se to přirovnat k něčemu co by jste u Erika nečekali, protože bylo vidět , no v jeho očích že každou minutu pečlivě poslouchá a jakoby si do mozku zapisoval vše co mu tady Theo řekne. Jednoduše tohle bylo něco co Erika zaujalo.
Nakonec po tom co Theo promluvil se mu Erik na chvíli podíval zpříma do očí, a pouze přikývl, a nakonec jak Theo řekl že jsou podvůdky povoleny Erik lechce naznačil výpad do prava ale pak to otočil prudce do leva a útočil na trup.

Dále už odpovídat nepotřeboval, Erik se dostal k boji. Theo už ze začátku očekával podraz, a tak se nenechal zmást, spíše se teď pokusil zmást on jeho. Podíval se doprava, jako by očekával přímý útok, avšak když- očekávaně- Erik zahnul mečem do leva, Theo tam už svůj gladius měl, připraven ho odrazit, ho jednoduše nahnul svisle dolů, takže se Erikův gladius zase odrazil. Nemohl si upustit ten úškleb. Byl to krásný pocit ho držet zase, ačkoliv nemohl bojovat naplno.
„Tohle ti už fungovat nebude,“ řekl mu, zatímco se napřahoval k ráně on. Čepel měl stále větší, a tak se bez velkého pohybu rozhodl zaútočit k hrudi, tedy bodnout do ní. Chtěl vědět, jak by na to Erik dokázal zareagovat, když Theo neútočil nějak rychle, ani silně. Pomalu si i začal plánovat svoje další kroky. Celou dobu se držel výrazného úsměvy, vždyť po dlouhé době zase držel svoji zbraň a dokonce tu dokázal něco naučit Erika, když ještě před hodinou sám pochyboval. Musel se trochu pochválit.

Zdá se že Theo už trošku Erika znal, protože podvůdek mu očividně nevyšel. Nevadí nevadí! Právě to bylo to úžasné, mohl se učit něco nového.
"To si jenom myslíš" odpověděl mu Erik, a na jeho tváři se objevil velice podivný úšklebek. Erikovi oči velice pozorně sledovali Theův meč doslova sledovali každý pohyb, a jakmile Theo zaútočil, sic nějak pomalu, však Erik pomocí svého meče odrazil Theův meč.
Nyní musel on, teda nemusel, nemuseli tu ani být kdyby si to předtím nedomluvili že ano, tentokrát Erik mířil šikmo na Theovu čepel s docela velkou silou.

Odrazil ho, dobře. Theo se musel usmát o mnoho více než naposledy, konečně se dostali o kousek dále. Pak dále čekal na Erikův útok, který následoval pár chvil poté, co ho úspěšně odrazil. Mířil mu na meč, další chyba. Erik měl gladius s velice krátkou čepelí, a tak jednoduše uskočil stranou, čímž teď dostal šanci k útoku on. Sekl tedy do jeho zad. Na tváři se mu objevil zase vítězný výraz. Věděl, že to velice bolet nebude, když bojoval on s Tiarou, tak ona mu tu násadu dokázala přeseknout a stejně ho to nebolelo… moc.

Však Erik nebude při prvním tréninku sekat jako machr, přeci jen proto je to trénink , aby se v tom zlepšil.
Při tom jak Theo sekl do Erikových zad se Erikova tvář změnila v jasnou zprávičku že to cítil, ozvalo se i podivné odfrknutí, ale očividně Erik nehodlal říct au či něco takového. Když Theo útočil tak mu Erik nastavil nohu, jo je to hnusné, ale Erik přestával mít nápady co by ještě mohl udělat.
Však Erik sice bolest od meče ještě nic nezažil, ale prozatím to nebylo takové jako když si kdysi v sirotčinci zlomil nohu a musel vyjít po schodech..No to bylo něco.
Erik více sevřel rukojeť meče, na chvíli mu opět zbělaly klouby (On, si takhle vybíjel i bolest , když můžete něco pevně zmáčknout hned se někomu uleví). Jakmile si toho všiml trochu povolil. Přeci jen , aby Theo mu musel po druhé pomoci? Ne to už fakt ne.

Nesekl nějak pevně, avšak Erik to cítit musel. Chtěl, aby Erik ucítil alespoň kapičku toho, jaké to bude, kdyby ho vážně někdy někdo sekl. Theo by mu mohl sám vyprávět o tom, jaká bolest to je, když do vás někdo bodne meč a potom ho ještě musí vytáhnout. Stačil na to jen přemýšlet a už ho začaly bolet jizvy na hrudi, kterých bylo vážně hodně. Když se snažil znovu vrátit do své předešlé polohy, Erik udělal další překvapivě nečekanou věc, doslova ho podrazil. Theo by se raději vsadil na to, že v Táboře začne sněžit, než na to, že ho Erik podkopne. Trochu zavrávoral, avšak rovnováhu si udržet nedokázal, ihned se řítil k zemi, zatímco mu gladius upadl o metr dále do trávy, pomalu se zase vracející do formy mlhy. Musel se zasmát, zase se mu to povedl. Pomalu se i natahoval pro svůj gladius, avšak stále musel hledět na Erika, pro případ, že by se o něco snažil.
„Ty mě jednou podkopneš do Tartaru,“ zamumlal si potichu, zatímco udělal to stejné. Erik stál přímo před ním, a tak mu jednoduše nohama přejel pod jeho. Doufal, že se také svalí na zem a dá mu čas na to, aby si dokázal Theo vzít svou zbraň.

Samozřejmě mu došlo proč to Theo udělal, v tomhle všem určitě přijde něco víc než Theoo seknutí. A tak dejme tomu měl Erik menší přípravu což bylo fajn
Jen sledoval Thea jak se na zemi rozplácl, "Když tě nemůžu porazit v boji, musím tě porazit jinak, někdy je třeba myslet více" řekl tiše,
Erik však jakmile viděl že se Theo skoro určitě pokusí o to samé uskočil do bezpečné vzdálenosti. "Jestli ti to nevadí, mě to pro dnešek docela stačilo, nejsem na tohle zvyklý a...tak"
Ne vážně, jakožto samotář si zvyká pomaleji prostě. Natáhl ruku k Theovi "Chceš pomoct nahoru?"

„Jo, příště budu brát tvou,“ snažil se najít nějaké vhodné slovo „mazanost,“ řekl jako kdyby se mu právě před očima rozsvítilo „k srdci,“ dokončil.
Byl zklamán, když Erik uskočil, ale aspoň se o to pokusil, ač marně. „V pořádku,“ řekl mu, načež mu daroval po delší době zase svůj obvyklý úsměv. Chápal to, že Erik potřeboval oddychnout. Dokonce ho i obdivoval, ještě před pár dny zjistil pravdu o sobě samotném a dnes se rozhodl jít trénovat. Potřeboval k tomu hodně síly, síly, kterou Theo tolik nemá. Když býval v Jupiteru on, pamatoval si na to, jak mu to dlouho trvalo, spojit dílky k sobě.
Jeho ruku s radostí chytil a povytáhl se nahoru, doufal tedy, že nebyl nijak těžký. „Díky,“ poděkoval tiše. „Jestli chceš jít na snídani, tak běž. Jen mi to tu nech a já to sklidím,“ nabídl se, zatímco si pomalu svlékával násadu. Když viděl svoje tričko, musel se trochu zastydět- bylo skoro celé od potu. Za normálních okolností by si svlékl také, avšak stačilo, že měl před sebou Erika.

"Mazanost? Já to řeknu znova, mě nic jiného nenapadlo" pokrčil mírně rameny, nemyslel si e to je mazanost to opravdu ne.
Erik byl prazvláštní osoba, to o něm tvrdili i vychovatelky v sirotčinci. Byl jednoduše jiný než ostatní u něj city nikdy moc neznamenali. A možní právě proto se tady dokázal tak rychle sebrat, Což je na jednu stranu dobře ne? Je to něco jako kdyby Erik viděl že se s tím prostě musí poprat,
Takže díky němu se Theo dostal nahoru, nebyl pro Erika vyloženě těžký, ale tak stále musíme brát v důsledku to že je Theo starší.takže ty nějaká kila tam budou, tím nemyslím že by byl Theo nějak tlustý TO NE! Jen to že je starší..no radši jdeme dál.
Položil meč a sundal si násadu, či si sundal ještě něco jiného co ještě měl. A až nyní se mohl pořádně protáhnout, "Pomůžu ti to uklidit" tím vlastně řekl že na snídani půjde potom, ale přeci jenom nenechá Thea to uklízet sám když to Theo vytáhl kvůli němu.

„Takže vychytralý,“ opravil se Theo s úšklebkem. Nechtěl ho naštvat… vlastně ho chtěl naštvat. Chtěl to na něm vidět, ač těžce pochyboval. Z trávy si vzal svůj předešlý gladius a pomalým krokem pokračoval zpátky do zbrojírny, vevnitř byl již o mnoho čistější vzduch, díky tom, že dveře nechal otevřené. Dokonce viděl i o trochu méně prachu, o ten se však asi nikdo nepostará. Kromě vedoucích tu má každý zakázáno, takže i uklízečky. Gladius položil na jednu z mnoha poliček, na Erika se však zpátky otočil. „Můžeš si to nechat,“ nabídl mu a podíval se na jeho gladius „už jsi prošel školením,“ zazubil se. Měl v Erikovi jakousi důvěru a tohle byl jeden z důkazů, Theo si myslel, že už je připraven mít u sebe mít zbraň. Něco s ní ho už naučil a tak doufal, že ho nebude využívat jako párátko na zuby. „Klidně si můžeš najít jiný,“ dodal, pak se zase otočil. Šel do menší místnosti vrátit svou násadu, poté se opřel o jeden ze stolů. Očekával, že se mu třeba onen meč líbit nemusí, a tak mu jednoduše nabídl, aby si vzal jiný, podle jeho požadavků.

"Já bych to řekl takhle, neviděl jsem jinou možnost" pokrčí rameny pak mu však něco dojde, přivře oči. "To se mě tím snažíš naštvat..?" nezněl naštvaně, spíše zněl mírně pobaveně. Ne fakt..Ani Pandora ho za ty roky nenaštvala.
Vzal si tedy ty věci které používal a pomalu se vraceli ke zbrojírně, "Nechat?" zeptal se překvapeně.
"Tenhle mi vyhovuje" zašeptá stále mírně nevěřícně. "Takže já meč odnesu do srubu..a pak mám jít na snídani?" vážně se zeptal?

„Ne..,“ snaží se pokračovat, avšak odsekne ho jeho vlastní, lehký smích, který náhle vydá. To, že na to přišel, si musel ještě v hlavě říci, že je Erik vážně chytrý. Nebo ho jen podcenil, jak to on má zjevně ve zvyku.
„Jo, přesně tak. Jen si ho ber na tréninky se mnou, v lepším případě ti jinak sloužit nebude,“ řekl mu, zatímco čekal, až si Erik uklidí svou výstroj. Ten gladius měl jen dvojí využití, buď k tréninku, nebo k ochraně. Theo vážně doufal, že k tomu druhému nedojde. „Před nikým ho jinak nevytahuj,“ nařídil mu ještě. Už si pomalu představoval Variuse, kdyby zjistil, že tu Theo vlastně rozdává drahocenné zbraně. Asi by se pomátl a snažil by se Thea napíchnout na jeden z jeho luxusních oštěpů od tatínka.

"Sám ses prozradil" ohodnotil Theův výkon, "Jsem samotář to sice ano, ale slyším jak se ostatní baví za jakým účelem mluví a podobně, takže mě v tomhle jen tak nenachytáš" odpověděl mu a podíval se na něj.
"Rozumím šéfe, jen na tréninky s tebou s nikým jiným ne" přikývl a stále nějakou chvíli koukal na meč,
"Takže já si na chvíli odběhnu a uvidíme si po snídani..či na snídani?" musel se zeptat.

Čím více tu Erik mluvil, tím více mu připomínal jeho samotného, tedy v určitých ohledech. V lidech měl určitý přehled, dokonce mysleli podobně. Když to po Theovi ještě Erik zopakoval, musel přikývnout, poté se zase zahleděl do zbraní kolem sebe. „Na snídani půjdu později, mám ještě pár určitých věcí,“ usmál se na Erika. Musel to tu ještě dát do pořádku, vlastně nemusel, ale chtěl. Z toho místa mu vycházely samé vzpomínky, na které by si zase rád vzpomněl. Také to tam vypadalo jako v chlívku, a tak se jednoduše rozhodl zůstat a dát to do kupy.
„Po snídani bych měl mít hlídku u srubů,“ oznámil mu, zatímco se už pomalu začal prohrabávat v kupě zbraní, které začal okamžitě třídit. Doopravdy tu měli pár historických a vážně nebezpečných kousků.