Erik a Theo-

"Nelži mi" zabručí poněkud nešťastně "To že se nebavím s lidmi neznamená že nevím jak se tváří když něco tají, ale budiž nech si to pro sebe
Byl mírně překvapen jak Theo rychle vyrazil. Ale světě div se! Erik nějakým zázrakem meč stále držel, (ačkoliv si stále připadal jak šašek). Dokonce se prozatím ani nesvalil. Stál na nohou, pevně držel meč zdálo se že by to šlo. Po chvilce SEVŘEL rukojeť pevněji, protože za chvíli Theo útočil znova, to měl chvíli pocit že mu ten meč vylétne u ruku, ale nakonec ho udržel.
Pokusil si stoupnout v té pozici i nějak tak aby si byl jistější nakonec však Theo zaútočil naposledy s největší silou což Erik nečekal, a vychýlilo ho to z rovnováhy, takže se Erik ocitl na zemi. Ale meč jelikož ho svíral dost pevně tak ho stále držel. Beze slova, pohlédl na Thea.

„Díky,“ poděkoval.
Ihned, co Erik spadl, tak se k němu přihnal, „jsi v pořádku?“ zeptal se starostlivě, doufal, že nespadl nějak tvrdě. Zkoušel jeho výdrž, ale takovou ránu asi vážně dávat nemusel. Byly i chvíle, kdy padal Theo, to se však stává málokdy, tedy když se jednou dal do boje s Tiarou, skončil s pořádnými ranami, byla jako tak rychlá a mrštná, až ji začal závidět. Gladius už před chvíli upustil.
„Promiň,“ omluvil se, načež mu daroval jeden ze svých úsměvů, k tomu mu ještě podal ruku k pomoci. Zase měl na sebe vztek, ne jenom, že si tu na chvíli udělal z Erika panáka, ale dokonce ho ještě musel shodit, výtečně. „Teď se vyměníme,“ oznámil mu.

Mírně se usmál
"Jsem v pohodě Theo, nic se nestalo" řekl a koukl na něj. "Ani to nebolelo" dodá aby Theovi opravdu dokázal že se nic špatného nestalo.
"Není opravdu proč se omlouvat Theo, je to trénink. Padat budu ještě mnohokrát..A určitě schytám i rány..takže opravdu není se za co omlouvat..prakticky jsem rád že se ti podařilo mě shodit. Protože už vím co dělat aby jsi mě ty...nebo někdo jiný znova už neshodil" opověděl mu. Chytl se za jeho ruku a tak se tedy znova postavil. "Vyměnit? No když myslíš" pokrčí rameny "Co mám dělat?"

Když řekl, že je v pohodě, tak se mu celkem ulevilo. Jistěže věděl, že se to bude opakovat mnohokrát, avšak nikdy na to nebyl připraven.
„Jo, chápu,“ řekl a zase se usmál jako blbec. Když se ho Erik chopil za ruku, tak mu pomohl se vytáhnout na nohy.
„Jednoduše zkus opakovat mé pohyby,“ odpověděl mu. „Já mířil do zbraně, ty se snaž jakkoliv, budu se bránit,“ nařídil mu s úsměvem a jednoduše se postavil napřímeně, žádná póza u něho nikdy nebyla. Řídil se vždy sám sebou, dokonce ani meč neměl u těla, visel mu podél stehen.
„Pojď do mě,“ zasmál se.

Opakovat se to bude mnohokrát to bylo jisté. Také bylo jisté že to bude příště i bolestivejsi takže tady se prakticky nestalo nic.
Byl rád že si to Theo již nevyčítal protože to skutečně nebylo třeba. Erikovi se nic nestalo.
Potom co Theo řekl se Erik podíval na meč pak na Thea pak zase na meč pak na Thea. "Tak tedy dobře" prikyvne, stále si však nebyl zcela jistý s tímhle vším. Ale na druhou stranu. V jeho očích bylo vidět, že ho tenhle začátek toho tréninku baví a že je rozhodnut trénovat až do takové meze kdy bude schopen bojovat. Tohle je pro něj nový svět, a nutno poznamenat že tenhle svět je dozajista i nebezpečný a co to znamená? Že musí umět bojovat. Nakonec přikývne, sevře pevněji meč, rozhodl se tedy zaútočit. Zaútočil tedy na střed Theova meče, s takovpu průměrnou silou.

Na tento trénink se vážně těšil, byla to totiž doby, kdy naposledy vůbec držel gladius, luk dokonce nedržel skoro přes půl roku. Musel se trochu hodit do formy, aby alespoň něco dokázal.
Když Erik zasáhl, jeho tvář ihned obsadil úškleb. Chyba, pomyslel si. Svůj gladius nahnul k zemi, takže Erikův jednoduše po čepeli sklouzl.
„Zkus zaútočit zespoda,“ nařídil mu s úsměvem. Teď ho neučil jenom to, jak zaútočit, ale také obranu. Tentokrát však nehodlal gladius nahnout, nýbrž ho odrazit vlastní silou. Tentokrát si alespoň posunul pravou nohu trochu dál od těla, přičemž se i trochu nahnul, chtěl se podepřít pro případ, že by ho Erika nějak překvapil.

První chyba, a rozhodně to Erikovi nevadilo. naopak BYL Rád že se to stalo protože příště už to tím pádem neudělá.
Erik se náhle po čepeli sklouzl. Musel se uchechtnout no co? Nikdo není dokonalý. Tak se nadechl či se zvedl a opět stál proti Theovi.
"dOBŘE" přikývl Theovi, nadechl se, musí tedy jinak, a tentokrát tou největší silou co nyní dokáže a taky ze zpod tedy zkusí zaútočit.
Nadechl se a ze zpod zaútočil tou největší silou kterou dokázal

Erik dal tedy větší ránu, než si myslel. Očekával, že to bude silou stejnou, jako před chvíli, avšak on uhodil vážně silněji. Gladius musel nechat, aby se mu k hrudi přiblížil, poté už ho svou silou zastavil. Musel se i usmát.
„Máš sílu,“ pochválil ho s úsměvem. „Teď se mě snaž seknout,“ nařídil mu, jako by šel na popravu. Ne, on měl tu násadu a i kdyby se Erik dostal přes jeho obranu, tak by ho Thea ani nebolelo. Za život toho strpěl více než jen pouhý sek.

"Pochvala?" odhadl mírně nedůvěřivě když Theo řekl že má sílu. Tak Erik samotář rozhodně neslyší často nějaké pochvaly.
"Seknout?" zeptá se Erik jakoby se chtěl ujistit zda pravdu slyší dobře. Naneštěstí Erik opravdu slyší dobře, bohužel-Erik opravdu neví jak by měl seknout a navíc co když sekne nějak blbě? Nakonec tedy doufal, že Theo ví jak to udělat aby ho Erik nesekl úplně nějak špatně, jako tak že by to bylo hrozné.
Nakonec Erik tedy udělal to co po něm Theo požadoval, s docela velkou silou se pokusil Thea seknout.

„Ano,“ ujistil ho Theo. Nevěděl, proč se vůbec ptal. Možná na to ani nebyl zvyklý, ale Theo rád rozdává pochvaly jako úsměvy- a těch má rozhodně dost.
Nemusel mu dvakrát říkat to samé, ne, když o pár chvil později zaútočil. Zaútočil seshora, do ramena. Theo očekával, že buď se bude pokoušet seknout do ramene, nebo do trupu. Gladius ihned obrátil k pravému rameni a přilož jej poblíž těla, takže se Erikův meč jenom tupě odrazil od ploché části čepele.
„Znovu,“ nařídil mu a gladius si znovu položil podél těla.

Od Thea se dostalo ujištění že tohle skutečně byla pochvala. Erik trošku přikývnul bylo milé slyšet pochvalu. ABY Erika někdo pochválil to se opravdu málo kdy stalo. Taky nebyl kdo aby ho pochválil když je samotář.
Jak se dalo očekávat Erikův pokus nevyšel. Nevadí! Znova! Stále však držel pevně svůj meč, protože kdyby uprostřed boje mu vypadl. To by bylo trapné a taky hodně blbé.
Erik náhle překvapeně zamrkal, jako kdyby na něco přišel, Tak tedy naznačil že bude útočit z leva na nohu, ale na poslední chvílí to prudce otočil a zaútočil na pravou nohu.

Jestli bral od Erika úsměv za něco neobvyklého, teď tam spadala ještě jedna věc- klam. Tohle byl prvotřídní podraz, který právě zažil a mohlo ho to stát nohu. Ano, jeho trup byl pokryt, avšak teď mu Erik mířil na pravou nohu, zatímco gladius měl u levé. Musel improvizovat a to rychle. Nenapadlo ho nic lepšího, a tak jednoduše do meče kopl, ano, tu díru v botě cítil, avšak dalo mu to čas, aby svůj gladius vymrštil k jeho a silou ho odrazil. Síly tedy použil hodně, ač nechtěl.
„Ty kryso,“ zašeptal a dal se do lehkého smíchu, zatímco si prohlížel svou botu, která taktak ještě držela pohromadě. Na noze cítil lehkou bolest, dívat se však nechtěl.

Nechtěl udělat doslova podraz jen ho nic jiného nenapadlo.
Theo použil slušnou sílu na to aby Erikovu ráno odrazil, Erik to pro tentokrát slušně ustál, ale byl docela vyděšený..ANO vyděšený.
"Promiň!..Mě nic jiného nenapadlo..neublížil jsem ti že ne?" zeptal se , a docela slušně se jeho hlas změnil, z chladného na mírně vyděšený.

„Jsem v pořádku,“ ujistil ho a věnoval mu jeden z jeho uklidňujících úsměvů, „můžeš se ale omluvit té botě,“ zasmál se a uvolnil se z pózy, nohu už konečně spustil k zemi.
„Jsi mazaný,“ pochválil ho znovu, „jednou mě přesekneš v půli,“ řekl mu s úsměvem.
Z jeho tónu byl trochu nejistý, nelíbil se mu. Prostě byl asi zvyklý na jeho monotónní hlas, ne na vystrašený. „Hlavně se uklidni, pokračujeme,“ oznámil mu a zase se postavil do své polohy.

Erik si přeci jenom musel oddychnout když mu Theo řekl že je v pořádku. Přesto se však zatvářil omluvně nechtěl mu ublížit opravdu.
"Nic jiného mě nenapadlo" pokrčil rameny a promnul si kořen nosu. "nechci tě přeseknout vejpůl..to by bylo nechutné" odpověděl pohotově, jeho vyděšený hlas se pomalu měnil na jeho chladný ton.
Jen přikývnul a opět zaútočil, tentokrát však zaútočil opravdu na levou stranu. Nějak do trupu

Byl rád, když se začínal vracet zpátky, Theo dával přednost chladnosti před lítosti.
„Jo, syn Plútóna nemá rád mrtvoly,“ uchechtl se. Nechtěl ho nějak urazit, ale myslel si, že jim to alespoň trochu zlepší náladu.
Když Erik zase zaútočil- tentokrát však normálně- do trupu, tak se tomu Theo vyvaroval, stačilo mu totiž jen o metr uhnout, poté se zase vrátil a na oplátku zaútočil do Erika. Nesnažil se ho zasáhnout nějak rychle, chtě dát Erikovi čas na to, aby se obránil. Mířil úplně stejně jako Erik, avšak s delší čepelí měl lehčí výhodu.

"Mrtvoly těch které znám nemám rád" opravil ho teda znova
Jeho útok byl teda zase odražen, což však nevadilo Erik to Ustál a nyní už musel myslet na další krok, jelikož Theo se chystal útočit.
Erikovi se podařilo jen tak tak Theův útok odrazit-ale vypadalo to chvíli že Erikovi meč upadne.
Nakonec to však Erik nějak ustál a zaútočil opět on , opět s poněkud větší silou zaútočil na střed meče..možná aby se podařilo Thea ozbrojit? No moc víme že to se skoro určitě nestane.

Dále už nemluvil. Ne, vážně by nechtěl vidět své známé mrtvé, dokonce to chtěl i říct, ale jejich trénink ho vyrušil. Cítil pocit úspěchy, když ho Erik dokázal odrazit, s velkou snahou- musel se trochu pousmát. Pak zase zaútočil Erik, na Thea nemířil, mířil na střed jeho čepele. Se silou, kterou do toho dal, Theo poznal, že se o něco snažil, avšak on meč odjakživa držel pevně. Málem by ho odzbrojit dokázal, tedy kdyby se to nesnažil použít na Thea.
„Hezký pokus,“ pochválil ho a nečekaně zaútočil on. Také mířil do jeho zbraně, avšak z jiné strany. Mířil šikmo na čepel, od jeho levé ruky, do rány dal pořádnou sílu, tak, aby ho dokázal odzbrojit.

Co by na to mohl říct, na jednu stranu měl chuť si najít svého tatínka a hezky od srdce mu vylíčit co si o tomhle všem myslí. A pak mu ještě více od srdíčka možná snad i vynadal za to že ho nechal v sirotčinci..Bez jediné věci bez ničeho aby si Erik nemusel myslet že je nechtěný, že ho rodiče chtěli ale že se jen nemohli postarat..nic takového totiž u sebe Erik neměl. A přesto Erik nemohl nic říct, dusil to v sobě tolik let..Však jednou se to ven dostane a Erikovi se neskutečně uleví. Do té doby to však bude v něm
Nečekaný útok je nečekaný útok, Erik zavřel oči (Ano vyspělá reakce velmi) a když cítil tu ránu měl pocit že mu ulétne i ruky, ale ejhle po tom co otevřel oči stále měl meč v ruce. A po chvílí byl vidět i důvod. Kluby kterým svíral rukojeť byli prakticky bílé. Takže to musel držet dosti křečovitě. "To asi není dobře...?" směřuje otázku na Thea

Když už si na chvíli myslel, že dokáže na chlapce zapůsobit, tak hele, on to vážně udržel. Vevnitř se musel i pořádně zastydět, vážně? Vážně ho ani nedokázal odzbrojit? Musel ho dosti podcenit. A tak se tedy začal smát, „Udržel jsi to!“ vykřikl lehce, myslel to samozřejmě jako pochvalu.
„Jen trochu uvolni to sevření, nevypadá to zdravě,“ vykulil oči na jeho ruce, zase se začal šklebit.
„Jsi v tom dobrý,“ zabručel potichu, zatímco si pořádně oddychl. Měl chuť si dát chvilku pauzu, zvon, který oznamuje budíček ještě ani nezazněl, což znamenalo, že mají před sebou ještě pár desítek minut trénování. Do trávy pod sebou se pohodlně usadil, nohy natáhl do menšího písmene ‚v‘ a rukama se opřel za zády. „Pauza,“ oznámil trochu pozdě, zatímco pomalu oddychoval a jednoduše vstřebával čerstvý vzduch. Měl i trochu žízeň, to však přehlížel a ač měl zavřené oči, tak pořád se musel obhlížet po otevřených dveřích zbrojovny, které raději nechal otevřené kvůli ventilaci, nečekal, že by se někdo rozhodl to někdo rozhodl vykrást, kam by si to tady táborník vůbec dal? Pod postel, odpověděl si v duchu a z ničeho nic se usmál.

Překvapeně zíral na svojí ruku, jaksi v tom přestal cítit nějaký cit..co na to říct jiného než hups.¨
"Popravdě jsem myslel že mi upadne i ruka ne že to udržím"
koukl překvapeně na Thea,
"Já bych rád uvolnil to sevření kdyby to šlo" koukl na něj bezradně on to držel, spíše nedržel svaly už uvolnil.
Theo si sice sedl to trávy, ale Erik si do trávy lehnul, skoro se tam rozplácnul. Potíž byla že meč stále držel ačkoliv nechtěl.
"Zítra zkusíme ten luk?" zamumlá a podívá se na něj.

Doopravdy to stále držel. Byl i celkem otráven, že se musel pohnout ze své pohodlné polohy a pomoct, mu, ale co? Je to přeci Theo, a tak se tedy dal do chůze po čtyřech. Nepotřeboval se zbytečně zvedat, když byl Erik jen pár metrů od něj. Zastavil se po jeho boku.
„Ukaž,“ zamumlal potichu a levou ruku vzal jeho pravou, tu křečovitou. Pravou mu mezitím uvolnil všech pět prstů ze sevření, pak se jen posadil vedle něj, tak jako naposled, jenom teď si konečně trochu přivřel oči. Samozřejmě jeho ruku už pustil.
„Zítra,“ opakoval a souhlasně přikývl hlavou, zatímco se lehce usmál. Na lukostřelbu se těšil více, to přeci ovládal nejraději a nejlépe z celého tábora.

Ani si nevšiml že to držel takhle křečovitě, nevěděl ani z jakého důvodu to držel tak křečovitě, jako kdyby mozek nařídil, drž to a nepouštěj.
po očku sledoval Thea jak k němu jde po čtyřech.
A tak mu Theo pomohl, aby Erik meč již nedržel tak jak Theo uvolnil jeho prsty si Erik v mysli nemohl pomoct a pětkrát si v mysli řekl lup lup lup lup lup pak se koukl na Thea "Děkuju" usmál se trošku,
"Tak tedy zítra" usmál se, ruka ho možná bude bolat ale to nevadí byl to nový pocit a ten byl úžasný,

„Neděkuj,“ zašeptal, zatímco se pomalu ulehával do trávy, prostě měl chuť si odpočinout, ač právě nic namáhavého nedělal. Nezapomněl si k tomu ještě zavřít oči.
Jeho tón ho lehce překvapil, nebyl to ten monotónní hlas, který slýchal celé ráno, ale byl tak trochu… šťastný? Ano, to bylo ono. A když ještě lehce pootevřel jedno oko, uviděl úsměv. Další překvapení, které měl rád. Musel se také usmát.
„Kdyby tě to bolela, tak za mnou přijď,“ zamumlal lehce, když si uvědomil, že zítra má Erik držet luk. Nebylo to o mnoho lehčí, avšak Theo si věřil, měl to totiž už naplánované.

Je to takové zvláštní, ani Pandora neslyšela že by se Erikův ton nějak měnil. To za jeho život mohl slyšet asi jen Theo , Což bylo asi kvůli tomu že tohle trénování bylo pro Erika nové.
"Přijdu kdyby mě bolela" souhlasil a taky na nějakou dobu zavřel oči,
A tak jak chvíli oba mlčeli se jakýmsi nedopatřením stalo že Erik pomalu usnul.