AKCE - První Oheň

Název akce: První Oheň
Dozor: Jonathan Baxtrick, Varius Ebril
Trvání: 13.7 - 13.8. 2017
Čas ve hře: Podvečer - Noc (čtvrtá hodina ranní) -s velkou pravděpodobností se bude prodlužovat
Účast: Povinná

Pravidla platí stejně jako v hlavní dějové lince. I po skončení akce můžete dohrát rozehranou hru, ale nedoporučuje se v poslední den žádnou začínat.

Už ráno rozeslal kouzelné pozvánky na pvní oheň, při kterém se mělo vyřešit mnoho velmi důležitých věcí. Pokud někdo nedojde, bude nucen pro něj sám dojít. Účast byla povinná, i to na pozvánce stálo. Šlo o rozřazení do týmů a určení rodičů u těch, kteří to zatím nevědí. Mimo to bylo ale nutné, aby si řekli, co a jak. Tábor je přeci jen chvíli po rozběhu a děti ještě nevědí, jaké bude rozložení dne, co budou muset udělat a co je navíc. Vše se jim muselo vysvětlit a stejně ještě polovina bude chodit s tím, že nevědí, co mají dělat. Bylo jim to jasné, ale netřeba se nad tím rozčilovat, jsou to ještě děti. Opomínal však fakt, že ne tak úplně děti. Ne všichni, samozřejmě tu i takové byly, ale mnohým už přesahovalo sedmnáct, tudíž brzy by byli v Evropě dospělí. A někteří zanedlouho i zde.
S povzdechem se rozhlédl, očekával, že každou chvíli by měl někdo přijít. Oheň již byl nachystaný, vlastně vše, co je potřeba. Lavičky přinesl už ráno, aby se s tím nemusel později štvát, jídlo se pomalu připravovalo a něco na stolech už bylo. Tedy především pití, ale byl docela rád, že prozatím děti Bakchuse nic nemohou vyvést, minimálně v to doufal, kdoví, jak budou vynalézaví, až zjistí, že k němu patří. Pokud tu samozřejmě někdo takový je. Stoupl si k ohništi a ruce založil na prsou, vyčkávajíc příchozí táborníky.

Co by na to mohl říct, nesnáší povinné akce! Ale vzhledem k tomu že vedoucí jistě vědí čí je syn tak by si určitě všimli že tam Erik není..bohužel
Tak se tedy vydal tím směrem. Stejně bude někde na kraji bude poslouchat co se děje. A pak když to skoční se "vypaří" do srubu. Tedy za předpokladu že ho někdo nezatáhne do nějaké řeči. A vzhledem k tomu že tam bude Pandora tak ta ho prakticky určitě zatáhne do nějaké společnosti..Hm..takže se brzo nevytratí no budiž.
Nakonec tam tedy přišel a sedl si na jednu z laviček.

Tak jo. Menší rekapitulace. Cade je syn boha. Ještě neví kterého, ale podle všeho teda je. V táboře, který má být pro něj bezpečné místo, je už dost dlouho na to, aby se o něj jeho děda začal bát. Jediné co z tábora viděl, byly vstupní dveře a ošetřovna. Hodně a to sakra hodně se bál těch nestvůr tam venku. Tak a teď prostě jakoby nic si jde k ohništi na nějaké shromáždění.
Samozřejmě měl už dost času, na to aby to vše zpracoval, a už to vše začíná tolerovat, ale i tak chce odejít. Jít domů. Vše si to promyslet a možná se i vrátit zpátky do tábora. Ale je to vůbec možné?
Cestu k táboráku našel rychle. Přeci jen stačilo jít za září ohně, ale popravdě se mu tam moc nechtělo, tak se snažil trochu loudat a prohlédnout si trochu tábor. Co teda aspoň šlo. Nakonec tam dorazil. Musel se pousmát. Ohniště, lavičky, ještě zbývalo donést kytaru a maršmelou a máte tu obyčejný letní tábor.
Pak zahlédl Erika. Jeden ze dvou lidí, které tu znal. Nevěděl, jestli si k němu má jít sednout. Nakonec si sedl na lavičku za něj. "Ahoj." Pozdravil ho.

Takové uvítání Variuse vážně neměl v lásce. Uděláme jim ohýnek, všichni se posadí ke stolům a my začneme mluvit. Jako by je poslouchali. Raději by uvítal pořádné uvítání v zástupu, kde by se alespoň většina dokázala dávat pozor, ačkoliv i těžce pochyboval, kvůli tomu ADHD. A také kvůli věku těch děcek. Tento tábor dostal na starost zjevně jen dorostence, což se mu skoro vůbec nezamlouvalo, znal tu jejich rebelii a hádky. S radostí by přijal menší děti, které by se dokázali chovat- byl to přeci jen tábor pro několik desítek dětí a měli jen čtyři vedoucí, z toho jeden byl stále skoro dítě. Theo, ten kluk se mu odjakživa zcela nezamlouval. Mohlo to být i jeho jménem. Když ho poprvé potkal a zeptal se na jméno, „Theo,“ taková byla jeho odpověď. Několikrát se ptal znovu, jeho odpověď byla však stále stejná. Nemůže to být třeba Theodor? Ne, je to jenom Theo, tentokrát tu však nebyl. Celý tábor měli teď na starost Varius a Jonathan, a ačkoliv pochyboval o průběhu, věřil si. S Jonathanem si rozuměl, zcela ho respektoval, již od té doby, kdy ho pořádně poznal. Měl štěstí, že se nepřihlásil nikdo jiný než on. V tichosti stál vedle Jonathana, který zjevně očekával hordy táborníků, ač zde skoro nikdo nebyl. Ruce měl založené za sebou a všechny příchozí propichoval svým monotónním výrazem.

Už to byla nějaká doba, co jí přišla pozvánka na první oheň. Docela se i těšila, mohla by poznat více lidí, ale to ji vlastně celkem nezajímalo. Už tu jednoho kamaráda měla, dlouholetého kamaráda a ten jí bohatě stačil. Asi by si měla najít i nějaké jiné přátele, ale na to byl ještě čas. Když už konečně přišel čas, připavila se a zanedlouho vyšla ze srubu nezařazených. Těch bylo ve srubu vlastně teď docela dost, vlastně většina, alespoň si nepřišla sama. Bylo to vlastně docela hezké, ale těšila se, až zjistí, kdo je její božský rodič. Nebo spíš jestli to zjistí, bude šťastná.
Když došla na místo, prve pokývnutím hlavy a úsměvem pozdravila z dálky vedoucí. Toho nepříjemného viděla, měl odvést Erika k jeho srubu, ten druhý byl Baxtrick, už věděla, že to tu v podstatě vede, za nepřítomnosti Merkura, samozřejme. Poté se rozhlédla, aby obhlédla situaci a když jí pohled zavadil o Erika, načež nasadila úsměv a vyrazila za ním. "Ahoj." Uculila se a přisedla si k němu.

Zahlédl i toho vedoucího který mu ten první den ukazoval srub.. jakže se jmenoval? Jo..Varius! problesklo mu hlavou jeho jméno. Zahlédl tu i Baxtricka.
Nakonec zjistil že si lavičku za ním sedl Cade. Trošku se usmál "Ahoj" , neví jak přesně se nyní Cade cítí..zvlášt jak se bude cítit až zjistí že nemůžou ven.
Nakonec se sem přidal další člověk kterého Erik znal, Pandora dlouholetá kamarádka, "Nazdar" mírně se na ní ušklíbl

Oplatil Erikovi úsměv. Nic víc dál neříkal, protože si k němu přisedla nějaká holka. Očividně známá. Nemá potřebu se mezi ně nějak vtírat.
Rozhlížel s okolo. Nikoho, krom Erika, tu neznal. Ti dva dospělí co tam stali budou nejspíš vedoucí, ale jenom hádal. Možná ani nejsou dospělí, ale tak, vzhledově na to vypadají. Když se na ně tak díval, přemýšlel o tom, jestli vůbec někdo, krom Thea a Erika vědí, že je Cade nový. A je tu víc nových.
Jeho pohled se pak přesunul k ohni. Líbilo se mu to. Rád pozoroval plameny. Zář, teplo a barvy, co se v každé plameni míjely. Krása.
Pak si vzpomněl na to, co stálo na pozvánce. Určení rodičů. Jako byl zvědavý, kdo je jeho božský rodič. Byl hodně zvědavý. Ale popravdě neznal bohy. Nebude trochu blbé, že Cade nebude vědět co je vlastně jeho božský rodič zač? Jo nad tou myšlenkou se trochu pousmál.

Po tom, co ji Erik pozdravil se rozhlédla koem, až se trochu lekla, když za sebou uviděla neznámou tvář.
"Ahoj." Pozdravila s úsměvem a poté se otočila zase na Erika. Seda si na lavičku obkročmo, aby byla tak nějak natočená čelem na Erika a alespoň bokem na toho druhého. Zhluboka se nadechla, šlo cítit spálené dřevo a kolem z toho obrovského ohně létaly malé jiskřičky, že by se i bála, že z nich něco chytí, ale nevypadao to tak.
"Těšíte se na přiřazení rodiče?" Zeptala se, čistě aby nestála řeč. Na tváři vykouzlila úsměv a podívala se střídavě na neznámého a na Erika. Vzhledem k tomu, že než přišla, asi si povídali, nebo bohovéví, předpokládala, že se znají a třeba došli spolu, nebo tak něco. Vlastně to bylo jedno.

Trošku se pousmál, přesto že je tohle prostředí pro něj nové, je rád že tu má Pandoru tu jedinou zná moc dobře a ačkoliv nevěřil že si to někdy přizná..někdy je dobré znát někoho komu se můžete svěřit, sic si to přiznal , ale nahlas to asi neřekne.
Když Pandora promluvila koukl na ni, na jeho tváři byl typický neutrální výraz. "Mě ten jeden rodič bohatě stačí" prohlásil a promnul si kořen nosu. Jistě otec Pluton, ještě je tu matka o které neví , ale upřímně? Možná že bude lepší nevědět

"Ahoj" Oplatil té holčině pozdrav a pousmál se. Asi nebyl zrovna dobrý nápad si sednout za Erika. Přeci jen ti co si přijdou přisednout k Erikovi, se určitě leknou toho, co to tam vzadu sedí za neznámé individuum. Ale už je pozdě si přesedat.
Chvíli si prohlížel tu holčinu. Vypadala mile a možná až příliš nadšeně z přiřazení rodičů. Ale prostě se nad tím musel pousmát. "Asi jo." Odpověděl ji. Na jednu stranu byl zvědavý a na druhou si tímhle vším nebyl tak úplně jistý.
Po tom se zmateně koukl na Erika. Nevěděl, co tou svojí odpovědí myslí odpovědí myslí, ale neptal se. Opřel se o opěradlo a zadíval se na nebe. Byl to krásný pohled, protože mu občas do záběru vlétla jiskřička z ohně, která ten výhled krasně doplňovala.

Nevypadalo to příliš nadějně, že by se dostavil někdo další, ač některá děcka už byla na lavičkách. Rozhodl se proto poslat svou sestru Triviu (z nějakého důvodu byla pojmenovaná po bohyni Trivii, se kterou neměla nic společného) pro ostatní ignorantské spratky. Obyčejně by je takhle nahlas nenazval, ale začínal mít pocit, že s většinou bude velký problém. Ovšem zatím to nebylo až tak špatné a očekával, že postupem času se ta morálka nějak zlepší.
Vyčkal, než jeho sestra donevede alespoň hrstku z těch opozdilců a poté si stoupl před oheň, tak nějak aby měl na všechny výhled. Věnoval pohled Ebrilovi a poté se zaměřil na táborníky.
"Vítáme vás v Mercury Campu!" Řekla nahlas, jak jen to šlo a rozpřáhl ruce, jako kdyby chtěl poukázal na vše kolem. Což byl vlastně cíl. Zhluboka se nadechl -tohle už dlouho nedělal. Úvodní řeči vedl naposledy hodně, hodně dávno.
"Chtěli bychom vás seznámit s pár základními informacemi. U hlavní budovy bude seznam, harmonogram, jsou tam rozepsané aktivity a povinnosti, které musíte dodržovat. Večerka je pro děti starší čtrnácti let v jedenáct večer, pro čtrnácti a méně-leté je potom od desíti." Říkal s krátkými přestávkami, aby měli možnost to nějakspracovat, věděl, že to pro ně musí být těžké.

Koukl na Cadea, "Jde o to že Plutón mi přinesl už nechtěnou pozornost.. nemám rád když si na mě skoro všichni ukazují a šeptají..to je syn Plutóna a podobně" usmál se
Pak už jeho pohled směřoval na Jonathana který začal k nim promlouvat, jak jsi všiml Erik mnoho táborníků tu nebylo, vyprdli se na to , heh to je Erik tím pádem ze sirotčince asi vychovaná dobře.
Nebo mu to jednoduše nebylo fuk.
Poslouchal už jenom Jonathana

Cade se opravdu cítil jako na nějakém letním táboře. Když si teda odmyslí to s bohy a nestvůrami, tak je to obyčejný tábor, který navštěvoval jako malý.
Poslouchal toho kluka co je tu vítal ale nějak nedokázal udržet pozornost. Nejraději by se vydal zpátky k té bráně a prostě se vydal domů.
Po tom se koukl na Erika. Nevěděl co si myslet o tom, co řekl. "Co je tak špatného na tom být synem Plutóna?" Zajímalo ho to. Protože zněl, jakoby to že je syn Plutóna měla být nějaká špatná nákaza.