Faust & Snow | Molo

Ladně pohupovala boky jak šla, chvilku tady byla a již některé musela děsit. Oči měla zvýrazněné černě a na sobě měla svoje asi nejvíce oblíbené šaty. Zhruba do půlky stehen a pod tím měla pro jistotu ještě krátké černé kraťásky, kdyby bylo potřeba vyrazit do boje, ale ona by klidně bojovala i bez nich, ale nepotřebovala, aby každý očumoval její kalhotky. Jindy si počítala zářezy kluků, ale teď na novém místě se potřebovala soustředit hlavně na to, co to byl její hlavní úkol. Pohrávala si s ruce s její dýkou, která měla čepel jak zespodu tak i z vrchu. Byla naučená jí vrhat, ale nikdy tak nepoužila mimo základnu, raději se soustředila na sílu vlastní. Na vysokém podpatku se jí pohybovalo docela dobře, na to že byla tak.. no prostě nebyla pořádná jako ostatní dívky, vypadala jemně jako okvětní kvítek, ale tak moc zvadlý kvítek, že kdo se jej dotkl tak se otrávil bůh ví čím. Mnozí si mohli říkat, že ona je tak zlatá holčička zajímající se jen o gotiku, ale tak to nebylo. Ona byla ještě více zkažená než se člověku může přihodit. Došla k molu a ušklíbla se, někdo tam seděl, opravdu to byl takový chudáček že neměl ani boty? "Hej, posuň se ty chudáku, princezna si chce sednout." Ušklíbla se, když došla k němu. Boty cvakali po dřevě jako kdyby do nich tloukly hřebíky, tohle byla ona, tohle byla Snow.

Celá tahle situace se jí zdála hrozně vtipná, připomínalo jí to tolik věcí, že si nemohla vzpomenout ani na název té mise, kterou jí to připomínalo nejvíce. Nejvíce jí děsilo, že z chlapce nic nemohla poznat, byl jako uzavřená kniha pro ní. Copak jí toho ta organizace nenaučila hodně? Dokázala poznat povahu z pár vět a gest, jenže u něj nic. Donutilo jí to zanadávat v rodném jazyce, francouzština se z jejích rtů linula jako rajská hudba, někteří měli rádi někoho kdo mluvil tak čistým jazykem. Ale byli tu tací, kteří neměli její přízvuk rádi jako ona ten ruský. Nadávka byla opravdu těžkého kalibru, taková by dámě neměla vůbec ani přijít do cesty, jenže ona byla jiná. Propálila ho chladným pohledem a na tváři nenechávala nic znát. "Víš vůbec ty, jak se chovat k dámě?" Její hlas zněl ještě více chladně, děsivě a tak moc přizpůsobivě okolní situaci, mohl jej slyšet jen on. Dýka z jejích prstů vyklouzla tak ladně a zabodla se kousek od něj, fajn tohle bylo úplně špatně, házení asi nebylo její pravé ořechové. Neslyšně si povzdechla a vydala se raději pro svojí dýku. "Máš tu snad čajový dýchánek nebo co?" Povytáhla obočí, když si ho více prohlédla. Mladík vypadal hrozně divně, tak moc soustředěně. Její tón hlasu se neměnil, vůbec čili nemohl poznat nějakou emoci, i kdyby tam nějaká byla tedy. Jestli tu bude muset být s tímhle zadumaným idiotem ještě chvilku tak jí asi rupnou nervy, to musela uznat i ona.