Where's the glory in repeating, what others have done?
 
PříjemCalendarFAQHledatSeznam uživatelůUživatelské skupinyRegistracePřihlášení

Share | 
 

 Hlavní Budova

Goto down 
Jdi na stránku : 1, 2  Next
AutorZpráva
Admin
Admin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 30
Join date : 04. 06. 17

PříspěvekPředmět: Hlavní Budova   Sun Jun 04, 2017 6:39 pm


Ubytování pro všechny vedoucí, příležitostně Merkura, slouží však i k mnoha dalším věcem, například se zde konají schůze vedoucích.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi http://mercury-camp-rpg.forumotion.eu
Pandora Ariadne Wyaray

avatar

Poèet pøíspìvkù : 24
Join date : 29. 06. 17

PříspěvekPředmět: Re: Hlavní Budova   Sat Jul 01, 2017 9:55 pm

Neuběhlo ani pár minut od chvíle, kdy se na dobu neurčitou rozdělila s Erikem, jelikož jemu šel nějaký nepříjemně vzhlížející muž, vypadající zde snad jako nejstarší, ukázat srub Plútóna, zatímco ona měla počkat v hlavní budově, než přijde někdo, kdo ji má zavést ke srubu neurčených. Přišla si v tuto chvíli docela podřadně a nedůležitě, vzhledem k tomu, že Erik byl prý synem nějaké velmi důležitého boha. No o nějaké Plútónovi jaktěživ neslyšela. Těžko se tomu všemu věřilo, zvláště když se toho během takové malé chvilky událo tolik.
Mezi dlouhou chvílí čekání, seděla na nějaké pohovce a s povolením hlavního vedoucího, který kamsi prchl, si pročítala v hlavní budově knihu o mytologii. Přirozeně ji docela zajímalo, jak to s ní tedy vlastně je. A také s Erikem. Bylo to vše tak matoucí, ale neříkala jsem to už?
Avšak teď už se plně věnovala pročítání všehomožného a ať už to bylo cokoli, značně ji to znepokojovalo. Stejně jí ale hlavou vrtalo, jaký bůh by mohl být jejím rodičem, nakonec se ale stejně nechala vtáhnout do knihy a okolí už tolik nevnímala.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Matteo Luca Danzi

avatar

Poèet pøíspìvkù : 11
Join date : 30. 06. 17

PříspěvekPředmět: Re: Hlavní Budova   Sat Jul 01, 2017 10:30 pm

Bylo toho moc. Včera, když Luca odešel od svého táty a vydal se do středu lesa, ho ani ne po šesti minutách zastavil neznámý člověk. Luca dotyčného neznal, ale cítil z něj zvláštní sílu. Ta ho doslova obklopovala a když se ke chlapci o pár kroků přiblížil, Matt měl co dělat, aby nepodlehl závrati. Nabízela se jedna jediná otázka; kdo jste? Ale ta zůstala nakonec nevyřčena. Onen neznámý si chlapce prohlédl a nakonec se usmál.
"Můj synu." Roztáhl ruce a nic netušícího Luca objal.
"Počkat, c-c-cože?" Kdo by nebyl v takové chvíli zmatený.
"Slyšíš správně. Já jsem Merkur. Jsi můj syn." Luca zavrtěl hlavou. Nakonec ten nápor nevydržel, podklesla mu kolena a on skončil v jehličí.
"To nemůže být pravda. Vždyť táta..."
"Řekl ti, že máš božskou krev."
"Ale... Já..."
"Ano synu. Poslouchej. Tehdy, když jsem poznal tvoji matku, nepřemýšlel jsem nad tím, jaké následky může mít naše láska. Ale stalo se a narodil ses ty. Bylo nepřijatelné, abychom se o tebe starali, tak jsem vyhledal někoho, kdo by se tě ujal. Tví adoptivní rodiče věděli vše o tvém původu. A taky věděli, že jednou nastane čas, kdy už nebudeš v bezpečí."
"Počkat..."
"Je to tak. Proto nyní musíš do tábora. Zřídil jsem tenhle tábor i pro ostatní děti, které v sobě mají božskou krev. V táboře budete v bezpečí."
"Kdo je má matka?"
"Dcera Apollóna, boha slunce. Tím, že jsi můj syn, máš v sobě polobožské schopnosti, tedy rychlost a nenápadnost. Máš v sobě však i kousek krve Apollóna. Těžko říct, zda se u tebe projeví i jeho schopnosti. Ale to zjistíš až v táboře. Nyní pojď."
Dovedl ho až ke vchodu do tábora a naposledy, než Luca odešel, ho jeho pravý otec objal.
"Zlepšuj své schopnosti synu. Jednoho dne je využiješ."
Pak zmizel. Na Matta toho bylo moc. Jakmile přešel přes neviditelnou "hranici," ztratil vědomí a spadl na zem.

Nyní seděl na nějaké lavičce před velkou budovou, nejspíše tou hlavní. Probudil se na ošetřovně (z kama ihned vystřelil) a ze včerejška si bohužel pamatoval vše. Nutno podotknout, že vstřebat všechny ty informace mu ještě nějakou tu dobu zabere. Bylo toho na něj prostě moc. A na Luca toho nikdy nebylo moc. Vždycky všechno řešil s klidem, nikdy si nepřipouštěl k tělu jakoukoliv negativní energii. Nyní jeho tělo prosakovalo energií, ale těžko říci, zda negativní. Byla to síla, kterou ještě nikdy před tím nepocítil. Tiše si povzdechl a podrbal se na hlavě v hluboké úvaze nad svým původem a nad božskou krví celkově.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Theo Kai Aubree

avatar

Poèet pøíspìvkù : 80
Join date : 30. 06. 17
Age : 26
Location : Mercury Camp of Half Blood

PříspěvekPředmět: Re: Hlavní Budova   Sun Jul 02, 2017 12:25 am

Bylo to tak… pět hodin? Ano, určitě to bylo více. Čekal v tom zpropadeném pokoji tak dlouho, že už by dokonce slyšel nějakou trávu růst, tedy kdyby tu nějaká byla. Jeho pokoj nebyl něco extra, obsahoval jen to nejzákladnější a to mu vyhovovalo. Nebylo zapotřebí se ho ptát, jestli mu něco nechybí, šlo to na něm denně vidět. Kdyby tak on jen věděl, že tu zůstane na doživotí, určitě by si vzal pár extra kousků oblečení se sebou. V této době byl závislý jenom na pár svých kousků a na pár věcech, které dostal od ostatních vedoucích, ač se je styděl nosit. On to ale nevnímal, nechtěl. Vždy si vystačil s tím, co má, dokonce i s tímto táborem.
A proč, že tu těch pět hodin vůbec seděl? Měl čekat na toho nováčka, přivítat ho, ukázat mu sruby a další ty věci, které se mu vynoří z hlavy, až u něho bude. Věděl, že má čekat v hlavní místnosti, avšak ta kniha ho zcela zaujala. V životě neměl hodně příležitostí se učit všechny vedlejší bohy, či si pročíst stručné informace o nestvůrách, a tak tam seděl, pár hodin, pročítáním si jedné tlusté knihy, kterou našel náhodou při vyprazdňování skříně. Ano, jedna část mozku se mu celá věnovala knize, zatímco jedna mu stále připomínala, že mu tam už každou chvíli někdo má přijít- ignoroval to. K té knize se choval jako k cennému pokladu, rozhodnutý ho ochraňovat za každou cenu.
Tedy kdyby se vážně nešel podívat do místnosti a nenechal si ji tam, nikoho tam totiž nenašel a rozhodl se, že si i rovnou lehne do postele. Neuběhla ani minuta a už se vřítil do společenské místnosti. Kniha na stole nebyla. Měla ji v ruce… kdože to byl? Již z úzké chodbičky si ji začínal prohlížet, ač mu nebyla vůbec známá, ihned nasadil svůj typický úsměv a přistoupil k onomu nováčkovi. Vlastně k ní.
„Ahoj,“ pozdravil sladce a posadil se vedle, jako by byla jeho stará kamarádka. Na pohled se podíval na obsah stránek oné knihy, pak zase zrak zvedl k dívce, „čteš nějak rychle,“ dodal a trochu se uchechtl, když si uvědomil, že jestliže začínala od začátku, tak ho už skoro dohnala- to četl celých pět hodin.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Pandora Ariadne Wyaray

avatar

Poèet pøíspìvkù : 24
Join date : 29. 06. 17

PříspěvekPředmět: Re: Hlavní Budova   Sun Jul 02, 2017 10:40 am

Snažila se tedy řádně ponořit do knihy a nevnímat poněkud zběsile hrnoucí se tok myšlenek v její hlavě, jež měla pocit, že každou chvíli exploduje. Ne, že by ji bolela, jen se toho najednou nakupilo tolik, že nevěděla, čemu věnovat pozornost dřív. Na jednu stranu tu byla ta podivná věc, co se odehrála v sirotčinci. Bůh Merkur si tam jen tak nakráčel a v podstatě si adoptoval Erika. Proběhl jí v tu chvíli celý život před očima, bylo to, jako kdyby měla umřít, jenomže pravdou bylo, že nevěděla, jak by se jí bez něj vedlo. No asi docela špatně, to on byl ten, kdo ji chránil. Ale teď ji tak napadlo, kdo by ochránil jej? Naštěstí Erik nepovolil, dokud ji nevzali s sebou, asi by to neudělal, kdyby z ní také necítil poloboha. Nebo je to třičtvrtěbůh? Bohové ví, jak to vlastně je. To se také záhy dozvěděla, samozřejmě, že tomu nemohla uvěřit, není to ani vědecky podložené, v knihách se dočítala o všem možném, ale o potomcích římských bohů a lidí nikoli. Poté tu byly jisté faktory, které ji nutily opustit tyto pochyby, například dveře, kterými přišli. Tento vchod se jmenoval Janusová brána, jak se dozvěděla od vedoucího Baxtricka, nicméně ona by tomu raději říkala Janusové dveře, vzhledem k tomu, že to tak vypadalo. A ať se tehdy dívala, jak chtěla, nikde za nimi neviděla nic, co by napovídalo o tom, co se tam nachází, jelikož jediné, co viděla, byl les. Ani žádná zeď která by dveře držela, působilo to divně, ale nakonec musela stejně vstoupit. A potom se prozměnu ocitla zase v lese, jenomže když se otočila, vše vypadalo zcela jinak. No a dále ten tábor, Merkur je předal vedoucímu, ten je zavedl přímo do srdce tábora a rozdělil je. Erik šel s nějakým nepříjemně a přísně vypadajícím mužem, který mu měl ukázat srub, no a Pandora měla čekat, než pro ni přijde někdo další. No a tak se usadila v křesle v hlavním srubu a čekala.
Což nás tedy přivádí do přítomnosti. Stále jí někde v pozadí hrála slova Merkura, oznamující Erikovi, že jeho otec je vlastně Plútón. A potom ten pohled, který věnoval jí. Jako kdby říkal "ale nevím, čí ty seš spratek." Zdál se jí trochu znepokojen a to nyní znepokojovalo ji. Každopádně i během těch myšlenek postoupila o několik slušných stran v knize dopředu a snažila se vnímat text, což se tak napůl dařilo. Vědomě se snažila nějak vypnout myšlenky, ale podvědomí jí je házelo zase zpět, není divu, že se cítila tak zvláště, zmateně. Jednou něco nevěděla, to se jí příliš často nestávalo.
Náhle, jako čirý blesk z nebe, se u ní objevil nějaký muž. Byla by si ho ani nevšimla, kdyby se neozval a následovně nezabral místo na gauči vedle ní. Nevěnovala mu odpověď, dokonce ani letmý pohled až do chvíle, než dočetla stranu, aby se poté neztratila v textu. Pečlivě zkontrolovala číslo strany, kde přestala číst a poté knihu zavřela, načež se s lehkým úsměvem podívala na muže vedle ní. Pokývla havou na pozdrav a ihned se jala reakce na jeho poznámku ohledně jejího rychlého čtení.
"Celý život nedělám téměř nic jiného." Odložila knihu na druhou stranu vedle sebe, ač seděla na kraji, nějak ji dokázala vtěsnat mezi ni a opěradlo. Trochu jí vrtalo hlavou, zda to není ten, který ji má provést a ukázat srub pro nezařazené, proto se rozhodla to zjistit.
"Čekám tu na vedoucího, který mi má ukázat můj doufejme dočasný srub." Používat slovo srub jí přišlo divné, ono to slovo bylo zvláštní samo o sobě. Alespoň jí to tak přišlo.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Faust Blossom

avatar

Poèet pøíspìvkù : 14
Join date : 02. 07. 17
Age : 21
Location : Mercury Camp of Half Blood

PříspěvekPředmět: Re: Hlavní Budova   Sun Jul 02, 2017 7:58 pm

Těžké hromobití, blesky, provazce deště smáčející husté koruny stromů, které jako kdyby snad jako kdyby chtěly ukrýt pod svým stínem chlapce, který svou stupiditou tolik nahněval bohy. Přísaha na něco tak svatého, jako je řeka Styx není nic, co by se dalo prominout za den i napříč tomu, že přísaha nebyla vyřknuta závazně, jelikož byla přerušena. Tak či onak, procházejíc už jen začátkem hustého lesa se neumí zbavit dotěrného pocitu očí, jejichž pohledy cítí ve svých zádech. Srdce divoce bije, dech zrychlený na maximu, když se prodírá hustým lesem s ničím jiným, než mapou v ruce. Smysl pro orientaci měl vždy dobrý a je si upřímně jistý, že jde správnou cestou. nedokáže si ovšem odpustit časté zastavování, aby se ohlédl, zda ho nesleduje nezvaný host, kterých za dva dny cesty potkal spousty. Není si tak úplně jist, jaká síla může za to, že dosud stihl pokaždé odejít po svých, ale nehodlá se ptát. Ne teď, čistě pro jistotu. Kapky spadající z větví dávají mapě po svém zabrat, je velice těžké z ní číst, když se mu téměř rozpadá v rukou. Coby chabou ochranu před deštěm, hlavu má ukrytou pod černou kapucí, která se rozepnutá nachází pod černou koženou bundou. Ta je samozřejmě též rozepnuta, takže lze zahlédnout i první vrstvu oblečení, kterou je bledě růžové triko. Nohy kryjí na kolenou roztrhané černé slimky a těžké černé kanady s podrážkou v barvě trika. Samotné kanady zdobí několid kovových přesek, ale to není zcela jistě jediný kov na jeho děle. Kolem krku visí stříbrný růženec, zdánlivě měděný obrácený pentagram a prsty obou rukou pokrývají různorodé prsteny. O piercinzích v obličeji nemluvě. Aby toho nebylo málo, na zádech nese černou krosnu.
Les zní pouze kapkami deště, které se dostanou skrz koruny jehličnanů. Nic víc, nic méně. To však klid protne ostrý, téměř mechanicky znějící chod ptáka, který vyletí zpoza jedné z větví. Jeho bronzové peří se mladíkovi zaleskne před obličejem, když mu svými silnými pařáty vytrhne mapu z rukou, odnesouc ji do lesní prázdnoty.
"Vrať se, blbečku!" Zařve směrem ke... zvířeti? Bylo to zvíře, nebo stroj? Co to vůbec mělo být? Holub? Bylo to přibližně tak velké. Chvíli zírá směrem, kam zvíře zmizelo, než zrak stáhne ke svým prázdným rukám. z hrudi vydere otrávený povzdech. Co si teď počne? Velice dobrá otázka, jelikož ať má v cestě pokračovat jakkoli, les nese ozvěnu něčeho, co napovídá tomu, že pokračovat by měl opravdu rychle. Přímo za zády se mu ozývají zvuky podobné mechanickému řevu toho holubího zloděje, nicméně nyní jich slyší celé desítky. Mráz mu polije záda, rozcuchané platinové vlasy se mu div nepostaví pod kapucí. Kdoví jak dlouho by stál přimražený šokem, kdyby jeho pozornost nestáhlo hlasité hluboké vyštěknutí. Necelý metr od něj stojí mohutný černý pes, od pohledu snad německý ovčák. Pes mu věnuje téměř pohrdavý pohled, než se otočí a pyšným cvalem si nakročí přímo za nosem.
"Následuj ho." Zašeptá ženský hlas v hlavě. Hlas je mu povědomý, mnohokrát ho v životě už slyšel. Vždy ho chránil, pokaždé mu byl na blízku, když ho potřeboval - proto ani nyní neváhá a okamžitě hlas poslechne. Mechanický zpěv za jeho zády se přibližuje spolu s tím, jak kopíruje trasu psa. Pes postupně zrychluje, znale klade packu před packu v trase, která se mu zdá být opravdu známá. Zlověstné zašumění kovu za jeho zády ovšem propukne ve skřek, jenž by byl srovnatelný s bojovým pokřikem. "Rychleji!" Zvolá ženský hlas naléhavě, ale černý pes jako kdyby ho vzal za povel. Právě ve chvíli, kdy pes tryskem vypálí vpřed a Faust se mu snaží neztratit z trasy, ze tmy lesa vyletí desítky bronzových ptáků, pro které není problém dvojici dohnat. Několik se jich usadí přímo na černém psu, který zcela ignoruje dotěrné zobáky trhající černou srst na kousky. Faust však nemá takové štěstí ani trpělivost. Symfalští ptáci trhají tvrdou kůži bundy svými drápky a zarývají zobáky do jeho kůže jako malá ostří. Běh plný bolesti a ošívání je nadále nemožný právě díky krosně, kterou je nucený i s několika ptáky setřást ze zad. Je tak schopný dál běžet v trase a neztratit psa, kterého má už tak několik metrů před sebou.
Konečně! Když už si myslel, že černého psa dočista ztratil, uvidí ho sedět před dveřmi uprostřed ničeho. Ptáci si z něj udělali krmítko, ale ačkoli je jeho černá srst dočista jasně slepena krví, nevydává ani hlásku. Dveře nereagují na jakékoli snahy je otevřít. Jediné čeho docílí jsou škubnutí od ptáků, které si uštědří odhalením další části kůže.
"Pros o požehnání svého dědečka. Jedině Merkur tě vpustí dovnitř." Poradí ženský hlas, zatímco kolem mladíka proletí zbytky zlatého prachu, jímž dříve býval černý pes. "Jak... co..." Bolest a zmatení mu nepovolí upřesnit ani zformulovat souvislou větu. Několik ptáků se mu usadilo na ramenou, do kterých zarývají své malinkaté zobáčky. Ptáci ochutnali i jeho tváře- dokonce mu z ucha zmizel i jeden piercing, který jeden z ptáků vytrhl. "Merkure, prosím! Omlouvám se! J..." Vykřikne do prázdna, opět přerušen ve větě bolestí působenou symfalskými ptáky. "Udělám všechno, abych pokus o tu debilní přísahu odvolal! Obětuju tobě i jiným bohům cokoli, jenom mi pomoz, dědo!" Dokončí přísahu v mysli, divoce trhajíc klikou dveří, až mu ruce obalí nazelenalá záře a panty povolí. Do prostoru za dveřmi doslova spadne již osvobozený od ptáků, které zůstali za nyní znovu zavřenými dveřmi.
Ztěžka si oddechne a zvedne se na všechny čtyři. Nevidí nic víc, než volné prostranství a svoji krosnu s věcmi, která se jako kdyby (či doslova?) kouzlem octla před ním bez sebemenší poskvrnky. Totéž se ale nedá říct o něm. Možná už nehřmí a neprší, ale hněv bohů, který se na něj snesl v podobě symfalů je na něm zcela znatelný - oblečení i kůži má postiženou několika krvavými šrámy. Skoro jako kdyby spadl do kontejneru s žiletkami.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Matteo Luca Danzi

avatar

Poèet pøíspìvkù : 11
Join date : 30. 06. 17

PříspěvekPředmět: Re: Hlavní Budova   Sun Jul 02, 2017 7:59 pm

Ticho. Pořád to hrozné, tíživé ticho. Na tohle opravdu nebyl zvyklý. Vždyť žil v jednom z městských bytů, téměř na hlavní třídě, kde i o půlnoci nebyl klid. Když byl menší, tak mu randál aut a podobné věci vadily, po čase si však každý zvykne. Dokáže si však zvyknout na tohle? Rozhlédl se, nikde nikdo. Ticho. A navíc neustálé myšlenky o bozích, jeho rodičích a dalších kravinách, kterým nikdy nevěřil. Nebyl bůhví jaký čtenář, většinu informací měl ze seriálů či filmů na tohle téma, ale pochyboval, že by to kdy mohla být pravda. Teď, jako by v jednom z těch filmů byl.
Povzdechl si a prohrábl si své kaštanově hnědé vlasy. Nudil se, o tom žádná. Jenomže co dělat? Přemýšlel, že by si prošel tábor, ale na to bude mít ještě dost času. Že by se vydal hledat lidi? Nu, byl rád s přáteli, ale jak se bude cítit ve společnosti samých polobohů? Myšlenka na to, že už nikdy nejspíše neuvidí své známé... Harryho, Isabell... mu vnukla nápad. Proč tu zůstávat. Kdyby našel tu bránu, kterou sem přišel, mohl by se dostat ven. Vstal a rozhlédl se. Musel hodně namáhat mozkové závity, aby se mu vybavilo alespoň něco z té šílené včerejší noci. Nakonec se tedy nějak podle instinktu vydal do lesa, vždyť tam to celé začalo.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Faust Blossom

avatar

Poèet pøíspìvkù : 14
Join date : 02. 07. 17
Age : 21
Location : Mercury Camp of Half Blood

PříspěvekPředmět: Re: Hlavní Budova   Sun Jul 02, 2017 8:40 pm

Celé tělo ho pálí. Zobáky byly dost ostré na to, aby se zaryly hluboko, ale naštěstí má všechny žíly a tepny v jednom kuse. Chvilku setrvává na čtyřech, aby vydýchal vše, co se stalo. Vždy věřil v bohy, nadpřirozeno a magii. Defakto tomu zasvětil celý svůj život - odmala vyhledával okultní knihy a záhady všeho druhu, proto vše zpracovává relativně v pořádku, ale stále je tu ten pocit uvědomění. Cítí z něj neskutečnou úlevu, ale také pachuť vzrušivého strachu. To, kvůli čemu se na něj lidé dívali skrz prsty je opravdu skutečné, ale zcela viditelně to znamená mnohem víc, než dětinské rituály nad svíčkami a pouliční magie. Kapička krve, která se odpoutá od roztrženého ucha a skutálí se na čelist ho donutí se otřást a zvednout se na nohy. Vyčerpáním sice vypadá, že se každou chvíli zase odporoučí k zemi, ale nestane se tak ani tehdy, kdy sbírá zpět na záda už od pohledu těžkou brašnu. Těžké kanady přišly o několik svých přesek, dokonce mají překousané i tkaničky, ale ty jsou tak hustě propletené, že se bota nerozpadá.
Pokčaruje několik metrů... no, prostě po své pravé ruce. Cítí příjemný pocit bezpečí, který je mu nyní hlavní - je jedno, kam půjde, hlavně že někde skončí. Ujde několik kroků přímo za nosem. Totiž... se spíše plahočí, než plnohodnotně jde. Zrovna když stromy řídnou a zdá se, že za nimi vidí vzdálené obrysy budov mezi stromy uvidí ještě něco. Totiž spíše někoho, kdo je mnohem blíže, než ony obrysy.
"Uvítací výbor, přesně to jsem teď potřeboval." Hořce mlaskne o patro. Nijak se netrápí s tím, že svoji hořkou poznámku nijak nešeptá, Luca ho může dost zřetelně slyšet. "V co se změníš ty? Máš ve vočích červy, nebo máš místo jazyka kobru a v kalhotech trojzubec? Ať jsi zdeformovanej čímkoliv, počkej s tím, až se vyspím. Fakt nejsem zrovna někdo, kdo se nasere snadno, ale dneska už na ty polobožský hovna fakt nemám náladu!" Vyhrkne na jeden nádech, div se ke konci věty neudusí. Vyštěkne dost hrubě a sarkasticky, ale čemu se divit? Sotva se potácí, má všude po těle krvavé šrámy a absolutně neví, co se právě děje. Jeho reakce je poměrně pochopitelná.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Matteo Luca Danzi

avatar

Poèet pøíspìvkù : 11
Join date : 30. 06. 17

PříspěvekPředmět: Re: Hlavní Budova   Sun Jul 02, 2017 8:56 pm

To si takhle jdete a najednou před vámi neznáma osoba. Luca tohle už zažil. Dokonce v dost blízké době-včera večer. Jenomže ten týpek, který ho včera dovedl až sem, nevypadal nijak nebezpečně. Proto mu Luca věřil. A proto je teď v tomhle táboře. Jenomže to, co se právě plahočilo pomalu z lesa nepůsobilo zdaleka tak bezpečně, jako včera Lucův otec.
Instinkt, nebo něco takového, donutil Matta zastavit a zaměřit se na tu postavu mezi stromy. Ruce vydělal z kapes, jinak se však ani nehnul, zvláštně, když byl onen muž už natolik blízko, že si Luca mohl všimnout nesčetných zraněních po jeho těle. Sice malých, ale přesto jich bylo moc. Už jenom samotný fakt, že není nikdo poblíž, kdo by mu v případě nebezpečí pomohl, v něm vyvolával nepříjemný pocit nejistoty, možná až strachu. A pak to dokonce začalo i mluvit. Pro Luca bylo celkem těžké uvědomit si, co ta osoba říká. Vykulil oči na mužův neobvyklý zjev, ale nic neříkal. Mlčel. Už tohle bylo zarážející. Že Luca mlčí. Nakonec se přeci jen odvážil něco říct; "Ehm... Oš-ošetřovna je tímhle směrem." Ukázal za sebe, ale stále hleděl do mužovy tváře. Měl strach se k němu otočit zády. Byl by blázen, kdyby to udělal. A možná je ještě větší blázen, že tomuhle neznámému radí, kde se vyléčit. Každopádně lepší ho poslat pryč, než aby si vylil zlost na Lucovi, nebo ne?
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Erik Chace

avatar

Poèet pøíspìvkù : 94
Join date : 01. 07. 17

PříspěvekPředmět: Re: Hlavní Budova   Sun Jul 02, 2017 9:06 pm

Po tom co mu byl ukázán Plutónův srub , se opět vytratil z dohledu toho nepříjemného muže. Možná by se nevytratil, ale ten muž na něj působil špatným dojmem a u těhle lidí Erik nepotřebuje být. Mířil k hlavní budově, na jednu stranu doufal že tam najde Pandoru. Ačkoliv se v sirotčinci "kamarádil" jen s Pandorou tam věděl co od ostatních čekat znal je i když si s nimi nepovídal. Ale tady? Tady tomu místu stále jaksi nevěří a tím pádem je pro něj jediný člověk komu věří -Pandora.
Ale všiml si , ne slyšel nějaké hlasy. Které naštěstí byli dejme tomu daleko takže to prozatím nebyla jeho starost.
Kdyby tohle byl jen krutý vtip, asi bych už byl zpátky v sirotčinci, takže už se s tímhle smiř.,. tvůj otec je Plutón-nestál si mu ani za návštěvu v tom sirotčinci hmmm ani on sám někdy svoje myšlenkové pohyby nechápal. Nakonec však vstoupil do hlavní budovy..
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Faust Blossom

avatar

Poèet pøíspìvkù : 14
Join date : 02. 07. 17
Age : 21
Location : Mercury Camp of Half Blood

PříspěvekPředmět: Re: Hlavní Budova   Sun Jul 02, 2017 9:36 pm

Zastaví se kousek od neznámého, aby si ho pozorně prohlédl. Zrkvavěnými prsty si sáhne po lemu rozervané kapuce, aby si ji - nebo její zbytky - stáhl z hlavy. Zjišťuje, že Luca není ničím zvláštní. Lidé se mu vždy smáli proto, že je jiný, ale on měl ve zvyku dělat totéž proto, že jsou všichni jeden jako druhý. Teď mu ale do smíchu vyloženě není. Obličej stáhne do kyselého výrazu.
"Tímhle směrem jsou hlavně stromy." Připomene, jen tak okrajově a ještě jednou chlapce sjede očima. Možná, že má tenhle kluk předky v Evropě. Rozhodně na to vypadá, ale možná je to jenom zdání. Kdyby byl, aspoň by byl něčím odlišný od ostatních. Něčím zajímavý. "Bylo by fakt skvělý, kdybys mi tu cestu ukázal. Teda pod podmínkou, že po mě neplivneš Chiméru, nebo jinou kapesní bestii." Prsty levé ruky zabarvené do ruda přesune k přívěsku s pentagramem, který začne žmoulat jako usmrkané batole matčinu ruku. "Nekoušu, nejsem sériovej vrah a na hřbitovy chodím jenom ve volným čase, nemáš se čeho bát." Potáhne si brašnu na rameni. "Co nejrychlejc to půjde." Popožene. Bolestný výraz a syčivý podtón může nasvědčovat, že těžké zavazadlo bolesti neulevuje.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Theo Kai Aubree

avatar

Poèet pøíspìvkù : 80
Join date : 30. 06. 17
Age : 26
Location : Mercury Camp of Half Blood

PříspěvekPředmět: Re: Hlavní Budova   Sun Jul 02, 2017 9:44 pm

Její pečlivost ho celkem překvapila, bral to totiž tak, jako by si tu knihu chtěla vlastně nechat, tuhle myšlenku však ihned odhodil daleko do jedné z jeho sekcí mozku s nápisem “koš“. Ano, tam skončila většina jeho nápadů, a proto mu většina lidí říkala bezstarostným. Stále měl však chuť si tu knihu vzít zpět, zavřít se zpátky do pokoje a pokračovat čtením o bozích. Měl jediný osobní cíl, jenž by vážně stál za to opustit nováčka, jen aby pokračoval v četbě- najít svého dalšího božského předka.
Její odpověď i vlastně čekal. Znal životy polobohů, znal jejich náturu, vždyť všichni sdílí tu stejnou vlastnost, to prokletí, které jim nedovolí ani na pouhou hodinu sedět bez toho, aby alespoň do té doby třikrát nezměnili polohu nebo se nesnažili nevědomě začít s nějakou činností. Za svůj život poznal je malý počet polobohů bez ADHD, tahle mu připadala jako jedna z nich. Seděla v klidu, oči ji netěkaly po místnosti, bylo jasné, že ji to nestraší tolik jako jeho nebo ostatní.
„Jo, to jsem asi já,“ přiznal se a trochu se pousmál, mohl ji to přeci říct už od začátku a nemusel tu s ní sedět jako hadrová panenka, když si při tom ještě hrál s provázky na svých volných šortkách. „Jsem Theo,“ představil se čiperně.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Pandora Ariadne Wyaray

avatar

Poèet pøíspìvkù : 24
Join date : 29. 06. 17

PříspěvekPředmět: Re: Hlavní Budova   Sun Jul 02, 2017 11:43 pm

Připadalo jí, jako kdyby byl muž z nějakého důvodu trochu neklidný, roztěkaný, ale to ona byla často také. Neznala vlastně ani důvod, nicméně nyní se zdála sama sobě poněkud klidná. Ne, že by jí to vadilo,  ale stejně se jí v hlavě hemžilotisícero myšlenek, které nešlo zastavit. Asi to jen uměla ovládat, ale bohové ví o co se vlastně jednalo. Je ale pravda, že momentálně věnovala pozornosti příliš věcem naráz, až to její mozek přestával stíhat, minimálně jí připadalo, že za chvíli vybuchne -opět.
Vlastně ji až do této chvíle nenapadlo se na něj nějak více zaměřit. Třeba si ho prohlédnout, zkusit alespoň odhadnout barvu vlasů, nebo oblečení, které měl na sobě. Či snad očí. Ale to už by bylo vážně divné, kdyby se mu dívala pořád do očí, vždyť ani sama nevěděla, jaké má oči ona, natož aby zjišťovala ostatních. Prohrábla si vlasy a pohled chvíli zabodnutý v zemi, stočila k muži.  Chvíli ho tak sledovala, ale jelikož jí to přišlo nadmíru blbé, zase se zadívala do země. Trochu se styděla, lidi mimo sirotčinec moc nepotkávalo. Přirozeně, byla naprosto zmatená, pořád v ruce žmoulala svou košili a sem tam se nějak ošila. Tím myslím, třeba si zastrčila pramen vlasů za ucho, upravila si košili, přehodila vlasy na jednu stranu a tak podobně.  Přitom se snažila ale vypadat zcela klidně a jako kdyby její nesouvislé pohyby snad yly cílené.
Mírně se pousmála a přikývla, načež mu věnovala další krátký pohled. Většinou se takhle nechovala, ale z toho všeho, co se dělo, byla nesvá. Ještě jednou si prohrábla vlasy, než se rozhodla trochu se 'hodit do pohody,' nebo jak se to říká. Přesedla si tak, aby byla čelem k němu, jednu nohu trochu pokrčila před sebou, jako kdyby plánovala turecký sed, ale druhá jí volně visela z gauče.
"Pandora." Představila se na oplátku i ona. Na tváři vykouzlila ten nejupřímnější úsměv, jaký mohla, nebo aby to tak alespoň vypadalo, protože v této chvíli, kdy se dozvěděla tolik neuvěřitelných věcí, byla vážně úplně mimo sebe a psychicky zcela vyčerpaná.
"Vážně je to všechno... reálné?" Mírně nakrčila obočí a rozhlédla se po místnosti. Vůbec se jí nechtělo věřit.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Matteo Luca Danzi

avatar

Poèet pøíspìvkù : 11
Join date : 30. 06. 17

PříspěvekPředmět: Re: Hlavní Budova   Mon Jul 03, 2017 10:58 am

Možná se nesluší hledět na někoho, jako na zjevení, ale Luca si nemohl pomoct. Opět sjel neznámého pohledem. Rozervané oblečení, bílé vlasy a vyhublé tělo poseté tetováním. Mlčky polkl. "Eh, jo no, stromy..." Zopakoval zmateně chlapec a poškrábal se na bradě. Když pak muž zmínil jakousi Chiméru, Luca mohl jenom pozdvihnout obočí a v mysli si říct, Wtf co to sakra je? Něco takového nikdy neslyšel. No ale nechal to plavat, kdyby se více vyptával, mohl by mu neznámý ještě jednu vrazit, i když říká, že ne. Nakonec udělal to, co je pro něj netypičtější-vycenil zuby v širokém úsměvu. "Dobře, dobře. Jen... Chceš s tím pomoct?" Všimne si, že ona taška asi taky není zrovna nejlehčí. Možná tahle otázka byla zbytečná, poněvadž pochyboval, že by mu ten týpek svěřil svůj majetek, no ale je to slušnost, nebo ne? Jakmile se rozešel směrem k ošetřovně, nenapadlo ho nic jiného, než se představit-nějak prostě to ticho musel zamluvit. "Mimochodem, jsem Luca." Opět se usmál, ale místo toho, aby se podíval do mužovy tváře, raději dál sledoval cestu. Přeci jen, zdejší kořeny byly vcelku zrádné a on nechtěl skončit natažený na zemi.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Theo Kai Aubree

avatar

Poèet pøíspìvkù : 80
Join date : 30. 06. 17
Age : 26
Location : Mercury Camp of Half Blood

PříspěvekPředmět: Re: Hlavní Budova   Mon Jul 03, 2017 2:57 pm

Ano, určitě si to v hlavě zakřikl. Jenom si pomyslel, že je klidná, ihned si začala neustále upravovat vlasy, poté oblečení. Nebyl to dobrý nápad s ní sedět na jednom místě, když i on začínal být neklidný, ač se to nesnažil dávat moc najevo. Nemluvil dříve než ona, věděl, že určitě je toho na ni celkem moc a nechtěl ji ještě přidávat. Bude odpovídat, když se bude ptát, nic víc.
Za tu dobu, co potichu seděla, si ji dokázal skoro perfektně prohlédnout. Byla pohledná a normální, tedy jako každý jiný, ale šlo to v ní vidět, ta krev boha. Její oči, to byla teprve podívaná, kterou viděl málokrát za život. Byly jako dvě hvězdy potopené pod vodou, neviděl je, dokázal je i cítit, a když se její pohled usadil k zemi, byl lehce zklamán.
Byl rád, když ji viděl, že se trochu uklidnila, dokonce se i usmála. Musel se taky i trochu uklidnit, zatím ji bral jako malé dítě, to však nechtěl.
Znáš příběh o pravé Pandoře?“ zeptal se, ačkoliv i pochyboval. Nechtěl si o ní říkat, že je blbá, ale většinu příběhů taktéž zjistil teprve v Táboře. Její úsměv ho donutil se usmát ještě víc, to bylo na Thea nečekané, tedy když bereme v potaz, že se snaží usmívat pořád.
Po její otázce byl ještě chvilku potichu, chtěl ji dát trochu čas, aby si dokázala sama odpovědět.
Do každého detailu,“ odpověděl ji o minutu později, jeho úsměv trochu i uvadl, to však jen na chvíli.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Erik Chace

avatar

Poèet pøíspìvkù : 94
Join date : 01. 07. 17

PříspěvekPředmět: Re: Hlavní Budova   Mon Jul 03, 2017 6:33 pm

Chvíli tam, chvíli sem, připadal si že nemůže být na jednom místě. Opět vyšel z hlavní budovy a mířil prostě někam. Po chvíli chození, někoho viděl. Tedy spíše dvě osoby, jednoho kluka asi tak v Erikově věku. Pak tu byl někdo starší, a očividně zraněný.
A proto tam tedy zamířil, ačkoliv není mluvka. Má nějaká zásadní pravidla, třeba o tom že někomu možná i pomůže i když ho nezná.
"Potřebujete s něčím pomoct?, Pak se dostaneme na ošetřovnu rychleji" vyletí z něj, no na představování , není zrovna moc času. A tenhle muž by měl jít opravdu nejdříve na ošetřovnu.
Hmmm kdyžtak ten druhý kluk může vzít to zavazadlo a já můžu pomoct tomu muži.. No.. No jistě zajímavé no ne?
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Faust Blossom

avatar

Poèet pøíspìvkù : 14
Join date : 02. 07. 17
Age : 21
Location : Mercury Camp of Half Blood

PříspěvekPředmět: Re: Hlavní Budova   Mon Jul 03, 2017 7:08 pm

Má dobrý přehled o mytologii mnoha zemí, nejen té římské a řecké, takže mu nedělá problém si dát jedna a jedna dohromady. Ostatně, okultní vědy se často pojí k různým mytologiím a různě je proplétají, takže byl součástí mnoha rituálů, které cosi zasvěcovali nejrůznějším bohům - od Isis po Lokiho. Pokud jsou alespoň některé báje reálné, jak se zdá, umí si představit, co vše ještě může vidět a co vše by ho mohlo připravit o život. Zdá se ale, že tenhle kluk považuje za příšeru spíše jeho, takže se nezdá být obludným monstrem ani přesto, že se o to svým širokým úsměvem dozajista snaží. "To je super." Roztáhne koutky do potrhlého, skoro napůl vyšinutého úsměvu, ale za ten nejspíše může částečně i bolest. Sice vůči ní má docela vysokou toleranci, ale... ne vždy se člověku poštěstí, aby byl málem zaživa sezobaný jako ptačí krmivo. Tak či onak, své jméno oplátkou neodpoví. Už otevírá rty, že zareaguje na nabídku, ale nemůže si nevšimnout té blonďaté věci, která mu nahání husí kůži už od pohledu. Ne že by byl Erik něčím zajímavý nebo děsivý, ale už jen od pohledu se zdá být vyloženě nesympatické. To ale nehodlá kdovíjak řešit, nabídl pomoc, kterou nemíní odmítnout.
"Tady..." Sesune z ramen těžkou černou krosnu, přičemž se zapotácí tak, že ho její váha téměř smete k zemi také. Naštěstí včas nabral rovnováhu. "Kdybyste mi to někdo vzal, určitě bych vás požehnal." Vydechne zcela vyčerpaně a popojde kupředu, než se opět zastaví - patrně čekajíc na ty dva, nebo také z důvodu, že po pár krocích se mu podlomilo koleno. Naštěstí i nyní ovládl balanc. "Potřebuju trochu posranýho spánku. A bylinnej odvar, ten mi vždycky pomůže." Ujde dalších několik kroků vpřed, ale i nyní se zastaví, aby se ohlédl zpět na ty dva. Tázavě po nich střelí očima. "Nemáte někdo trávu?"
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Matteo Luca Danzi

avatar

Poèet pøíspìvkù : 11
Join date : 30. 06. 17

PříspěvekPředmět: Re: Hlavní Budova   Mon Jul 03, 2017 8:04 pm

Pro Lucu bylo vcelku překvapení, že se za ním objevil nějaký další chlapec. Pomalu si myslel, že je v celém táboře sám. Tak či tak byl rád, že na tohohle týpka jsou už dva. Neměl ve zvyku odsuzovat lidi podle toho, jak vypadají, ale fakt, že tenhle člověk naháněl Lucovi strach právě svým zjevem, nešel opomenout. Měl z něj obrovský respekt, ale zároveň se na něho nemohl vynadívat. Ano, možná trošku potrhlé, ale nevadí. Pokaždé, když se mu chtěl podívat do očí, musel pozvednout bradu, jelikož jeho výška byla až k neuvěření. No ale přiznejme si, Luca byl malý tak aj tak, takže svůj pohled musel zvednout i na toho dotyčného, co se k nim právě přidal. Lehce se pousmál.
"Jop, nejspíš potřebuji pomoc. Teda on potřebuje pomoc. Vezmu tu tašku." Nabídl se Luca a už hmatal po té těžké věci. Byl smířen s tím, že mu to totálně rozhodí záda, ale takovou tíhu opravdu nečekal. Vždyť on nebyl schopný to pomalu zvednout. No pak se mu to tedy nějak povedlo, mezitím muž cosi začal žvatlat, ta jeho mluva byla opravdu zvláštní. Luca jenom pozdvihl obočí. Co? Tráva? Si dělá srandu. No ale že se vůbec diví.
"Eh, trávy je tu dost, natrhej si." Ušklíbne se, trochu té ironie si nemohl odpustit. Pak však danou situaci opravdu začal brát vážně a vydal se opět směrem k ošetřovně.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Erik Chace

avatar

Poèet pøíspìvkù : 94
Join date : 01. 07. 17

PříspěvekPředmět: Re: Hlavní Budova   Mon Jul 03, 2017 8:40 pm

Na jednu stranu byl rád že vidí někoho dalšího. Protože to znamená že tu bude snad ještě někdo další. Mírně se koukl i na toho dalšího kluka. No s ním se představí pak
Koukl na tu tašku, pak na toho kluka který řekl že vezme tu tašku.. "Uzvedneš to?" zeptal se (Lucy) s mírnými obavy aby nakonec pomoc nepotřeboval i on.
radši toho neznámého došel "Chcete podepřít či něco takového?" zeptal se tedy radši. Sic se moc neusmíval, tady hlavně nebyl důvod se nějak usmívat.
Při další věta zda on či ten druhý kluk nemá trávu si pomyslel jediné. Co se to sem dostalo?
"Ne trávu, opravdu nemám, a teď pojďme" pokusil se uzavřít nějak tuhle mluvu, přeci jenom v tom můžou pokračovat až tohohle individium dostanou na ošetřovnu kde se o něj postarají.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Faust Blossom

avatar

Poèet pøíspìvkù : 14
Join date : 02. 07. 17
Age : 21
Location : Mercury Camp of Half Blood

PříspěvekPředmět: Re: Hlavní Budova   Mon Jul 03, 2017 9:09 pm

Potutelně roztáhne koutky. "Takže gentlemani ještě neumřeli? To je tak rozkošný." Podotkne suše, nijak nekomentujíc snahu sebral jeho těžkou krosnu. Ani přesně neví, co v ní je. Těžko říct, co vše mu otec zabalil, ale jistě jen to nejdůležitější. Jenomže většina jeho nejdůležitějších hadrů obsahuje alespoň trochu kovu, což je nejspíše znát - aspoň soudě dle toho, jak se Luca se zavazadlem pere. "Myslel jsem trochu jinou trávu, drahoušku." Poučí téměř jako starostlivý otec mluvící k malému dítěti, které nemá ponětí o světě. Sarkasmem u toho vskutku nešetří, Luca si to něj přímo říkal.
V krocích zvládá pokračovat i sám, ptáci mu nijak nerozeždibali klouby, což je velice pozitivní. Merkur svého vnoučka zachránil právě včas, ale těžko říct, jestli v nějaké z ran není infekce. Ostatně je jich po těle desítky a i ta nejméně hluboká krvácí. "Jsem jenom od krve, ne z domova důchodců, tykej mi..." Povzdechne si. I když ale pomoc nepotřebuje, vezme Erika kolem ramen. Nikdy nemůže vědět, jestli se jeho nohy neodporoučí vstříc zemské gravitaci.
"Je tohle ten... tábor, žejo? Fakt nerad bych zjistil, že jsem se dva dny trmácel jako kretén jenom proto, abych málem zdechnul kvůli tomu, abych se dostal jinam." Otáže se teatrálně tak nějak do éteru. Je mu vcelku jedno který z nich mu odpoví, hlavně že bude vědět své.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Erik Chace

avatar

Poèet pøíspìvkù : 94
Join date : 01. 07. 17

PříspěvekPředmět: Re: Hlavní Budova   Mon Jul 03, 2017 9:30 pm

Co by na to měl říct, pro jednou chvíli opětovně zase mlčel. Jen koutkem oka stále sledoval toho kluka který nesl to zavazadlo. To by mě zajímalo co v tom má podotkl v hlavě. Očividně to bylo těžké . Po tom co tedy muž opravil toho druhého kluka se na pár sekund Erik musel usmát, ale toho by si ti dva mohli všimnout kdyby Erikovu v tu chvíli věnovali větší pozornost. Což se snad nestalo.
"Dobře když chceš" tak tedy bude tykat nevidí v tom problém. Když však neznámý vzal Erika kolem ramen tak se v Erikově hlavě rozsvítila pomyslná kontrolka. Příliš blízko pro tentokrát to však Erik zahnal, ten muž potřeboval pomoct!
"Měl by to být ....ten tábor" odpoví s podivnou mezerou. No tábor to je, jestli to je ten tábor ať mu to řekne radši někdo kdo si je o tomhle více jistý pomyslel si, a koukl na toho druhého kluka jestli jde
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Pandora Ariadne Wyaray

avatar

Poèet pøíspìvkù : 24
Join date : 29. 06. 17

PříspěvekPředmět: Re: Hlavní Budova   Mon Jul 03, 2017 9:41 pm

Ruce později složila do klína a nějak se uklidnila. Pohledem stále co nejnenápadněji utíkala ke knize, se kterou by se nejraději schoulila pod teplou deku a s čajem v druhé ruce si ji celou přečetla. Tohle se jí stávalo, když něco nevěděla, měla z toho velké trauma a potřebovala svůj mozek zahltit informacemi o dané věci, aby si připadala alespoň trochu nad vodou. Zkrátka pro ni byl mozek všechno, co měla, nic jiného jí nikdy nešlo, jenom vědět všechno. A teď nevěděla. Byl to hnusný, hryzavý pocit. Když nevěděla jednu malou maličkost, bylo jí to docela šum a fuk, ale tohle bylo něco velkého, obrovského, něco, co nedokázala pochopit, ani vysvětlit.
Když začal slovem "znáš," trochu ztuhla. Tohle slovo se jí momentálně vůbec nelíbilo. Většinou používala spíše frázi "ty to nevíš?," jenomže teď něco nevěděla ona. Byla z toho v koncích. A trochu ji znepokojovalo, že není tou nejchytřejší, což v sirotčinci byla. Vlastně kromě ní tam byli lidé, kteří se pomalu učili číst, byla to malinká dítka, potom pár starších a Erik. No a co si budeme povídat, byla větší knihomol, než on.
"Pravá Pandora?" Podivila se jeho otázce a nechápavě nadzvedla obočí. Tohle trochu nepobírala, nikdy o žádné jiné Pandoře neslyšela. Vždy to byla jen ona, nikdo takové jméno neměl, cítila se něčím výjimečná, ale to by bylo, aby někde na světě nebyla ještě nějaká Pandora, samozřejmě, jak si mohla myslet, že je jediná? Tak hloupá. Zvedla hlavu a upřeně ho pozorovala, dokud si neuvědomila, že to možná může působit troufale, nebo především divně, proto se opět zadívala do země. Takhle stydlivá a nejistá nikdy nebývala, projevovalo se to její druhé já. Navíc také většinou ráda poznávala nové věci, kultury, což tohle zřejmě bylo, jenomže se to týkalo jí. Její rodiny, doufala, že jsou mrtví. On ji nechtěl. Oni ji nechtěli. Bylo to nepřípustné a nepříjemné.
Mírně se ošila a přikývla, že rozumí. Stejně ale nemohla uvěřit, takový zvrat během jediného dne, neskutečné. Bylo to takové... nereálné, ale přitom možná až moc. Stála, totiž seděla na místě, které bylo součástí kempu, plného polokrevných, tedy v rámci možností, byl zcela nový a polobohů tu ještě tolik nebylo, jak se dozvěděla, byla jedna z prvních.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Theo Kai Aubree

avatar

Poèet pøíspìvkù : 80
Join date : 30. 06. 17
Age : 26
Location : Mercury Camp of Half Blood

PříspěvekPředmět: Re: Hlavní Budova   Mon Jul 03, 2017 10:56 pm

Nebyl nijak zaskočený, že to nevěděla, čekal to, dokonce i sám začínal vzpomínat na to, kdy poprvé uslyšel příběh o Pandoře, ač to žádná skříňka nebyla, byl stejně celý překvapen, když ho celý uslyšel. Částečně se mu ani nechtělo říkat, že má jméno po ženě, která byla zároveň jedna z nejkrásnějších a nejblbějších v historii. Nesnažil se ani dávat najevo, že teď má šanci povídat, jelikož věděl, že by to ani nedokázala. Ale byl rád, byl rád za to, že se tentokrát konečně cítil jako někdo starší. Celou tu dobu zde byl zavřený s dalšími vedoucí, někteří byli dokonce i starší, a ač toho znal o reálii více, stále si nechal poroučet.
Někdy ty to můžu vyprávět,“ nabídl se s úsměvem. Teď vlastně ani neměl čas vyprávět, musel ji už přeci ukázat srub. Není tu proto, aby tu dalších pět hodin čekali na jeho náladu k doprovodu. Její jméno se mu i celkem zalíbilo, taky ho totiž získala po známé antické osobě. Theo totiž taky, ale on to jméno nikdy neměl dvakrát v lásce. Když náhle Pandora zvedla hlavu, nebral to nijak divně, avšak bylo mu ji líto, když pak hlavu zase sklopila. Byla stydlivá, to věděl, ale nečekal, že tolik.
Vím, že je to těžké,“ řekl vážněji a upřímně se na dívku podíval, „ale zvykneš si, všichni jsme si zvykli.“
Chvilku byl pak v tichosti, přičemž si neustále hrával s prsty, otáčel prsteny a dokonce si i jednou chtěl znovu zavázat tkaničku u boty. To ticho mu nakonec bylo nepříjemné, a tak se z pohovky napřímil, „nebudeme tu přeci sedět celý den, čeká tě ještě pár věcí,“ řekl, načež ji s úsměvem podal ruku.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Pandora Ariadne Wyaray

avatar

Poèet pøíspìvkù : 24
Join date : 29. 06. 17

PříspěvekPředmět: Re: Hlavní Budova   Tue Jul 04, 2017 12:45 am

Docela jí vrtalo hlavou, jak dlouho už v táboře Theo je, nebo jak dlouho se vůbec stavěl a tak vůbec všechno. Celkově by se ráda dozvěděla více o táboru, ale bylo jí tak nějak jasné, že víc, než hlavní vedoucí, jí toho nikdo neřekne. A ten se o průběhu moc nebavil, jenom jí řekl pár nezbytně nutných věcí a když se na něco zeptala, odpověděl, jinak vlastně nic moc. Tudíž se toho příliš nedozvěděla, tak že by z Thea přeci jen něco vytáhla? Možná, no uvidíme. Vlastně by to možná i vyšlo, kdyby se nebála položit otázku. Dělalo jí to teď prostě problém, nikdy tak stydlivá nebyla. Vždy si dokázala prosadit svá slova, měla to v hlavě srovnané, ale teď, jako kdyby se jí život rozsypal jako domeček z karet. Bylo to trochu nereálné, zdálo se to tak. Přeci kdo by si byl pomyslel, že jeho otec, matka, nebo tak něco, bude římským bohem? A poté tu byla ještě taková maličkost, nevěděla totiž, kdo j jejím božským rodičem. A kdoví, jestli se to někdy dozví -a podívejme se, pesimistická Pandora, ta tu dlouho nebyla. Ale teď si to mohla dovolit, nebyl tu Erik, nemusela být za tu věčně optimistickou, sluníčkovou Pandoru.
"To bych byla ráda." Přikývla, když nabídl, že by jí o Pandoře někdy mohl povědět. Docela ji to zajímalo, o co se tak mohlo jednat, nikdy o žádné Pandoře neslyšela. Dokonce ani o Pandořině skříňce, no a to už je co říct. Jenomže je mnoho věcí, které neznala, aniž by si to uvědomovala. Občas se cítila, jako kdyby pobrala všechnu moudrost světa z knih, kterých přečetla, ale samozřejmě to tak nebylo. A potom se cítila, jako kdyby nevěděla nic, to bylo právě teď. V tyto chvíle se chovala jako dokonalý introvert, ač jím zcela nebyla.
"Jo, asi jo." Bylo pro ni nepředstavitelně těžké, zvykat si na to tady. Už když si ji na týden vzali do jedné rodiny na zkoušku, myslela, že se pomine. Bylo to pro ni hrozné. Když měla pocit, že je něco natrvalo, měla tendenci utíkat, krýt se, cítit se omezeně. Ne, že by to tak nebylo i v sirotčinci, ale na to si za život zvykla. A čím byla starší, tím měla větší volnost. Cukl jí koutek do mírného úsměvu, ale příliš dlouho tak nevydržel. Ani si to neuvědomovala, jenom jí nějak nešlo se usmívat. Další zvláštní, neobvyklá věc.
Když jí podal ruku, aby se zřejmě postavila na nohy, byla trochu překvapená a nevěděla, co udělat. Má se chytit a zvednout se, nebo... co? V tu chvíli na ruku civěla sérii několika pro ni nepřekonatelně dlouhých sekund, nakonec však sebrala všechnu odvahu, kterou měla a chytila se jeho ruky, načež se zvedla ze svého místa. Na tváři se jí rozlil sluníčkovský úsměv, jako to bývalo dříve.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Matteo Luca Danzi

avatar

Poèet pøíspìvkù : 11
Join date : 30. 06. 17

PříspěvekPředmět: Re: Hlavní Budova   Tue Jul 04, 2017 11:37 am

S takovou zátěží se opravdu špatně chodí, až teď teprve Luca pochopil, jaké to pro toho muže muselo být těžké, když ještě utíkal před...před čím vlastně? Znovu se podíval na ty jeho škrábance. Teď se na menších z nich tvořily strupy, zatímco ty větší stále krvácely. Možná ani nechtěl myslet na to, co mu ty rány způsobilo. Vždyť to, co napadlo jeho, mohlo klidně napadnout i Lucu. Kdykoliv. Až teď si začal pomalu uvědomovat, že svět není tak bezpečné místo, jak se zdálo. Oproti potvorám se schopnostmi byli masoví vrazi nic. Jak by se měl asi ubránit? Učil se možná tak střílet z luku, ale tady žádný nemá. A jeho mrštnost a rychlost? Opravdu je natolik rychlý, aby jim uběhl? Myšlenky tekly jako proud řeky a byly k nezastavení. Tiše si povzdechl. Hledat na tom všem pozitivní věc bylo těžké. Dokonce i pro Lucu.
"Eh... já si myslím, že to je TEN tábor. Protože mě sem rovnou dovedl jakýsi týpek, který si říkal můj táta. A pak z něj vypadlo, že je Merkur a že můj děda je prý Apollo, nebo co. No a pak aniž by se mě zeptal, mě dovedl sem do tohoto debilního táboru, protože tady prý budu v bezpečí. Ale mně to přijde úplně ujeté. Nikdy jsem si žádného nadpřirozena nevšiml a teď je ho tolik kolem. Musel se splést beztak..." Luca si spíš potichu žvatlal pro sebe, pochyboval, že ho ti dva vůbec slyší. Na tíhu tašky už si nějakým způsobem zvykl, takže když si ji při chůzi přidržoval druhou rukou, šlo se mu o dost líp.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Sponsored content




PříspěvekPředmět: Re: Hlavní Budova   

Návrat nahoru Goto down
 
Hlavní Budova
Návrat nahoru 
Strana 1 z 2Jdi na stránku : 1, 2  Next
 Similar topics
-
» Hlavní brána Kirigakure
» Budova Tsukikage
» HLAVNÍ BRÁNA
» Budova vedení vesnice
» Kassai HlavníMěsto

Povolení tohoto fóra:Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Mercury Camp of half blood :: Hlavní dějová linka-
Přejdi na: